Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Česko: Inovační kočka Míca

31. 7. 2018
Česko: Inovační kočka Míca

Podle European Innovation Scoreboard 2018 není Česko žádný inovační tygr, ale kočka Míca, která místo lovu inovací chodí žrát do misky od páníčků. Nízká míra inovačního potenciálu řadí Česko mezi mírné inovátory zemí jižní Evropy (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko) a země bývalého východního resp. sovětského bloku, který svým způsobem právě na nedostatek inovačního potenciálu před cca 30 lety dojel. Konsekvence v oblasti ekonomického růstu byly již popsány jinde.

Innovations

Statistiky v pěkném obalu

Mezinárodní statistiky mají výhodu v tom, že si někdo dal tu práci a sjednotil definice a způsob vykazování. Je tedy velká šance, že statistiky v každé zemi měří to samé. Daní za to je, že statistiky měří zpravidla jen to, co se dá dobře definovat a snadno měřit. Velmi populární je počítat lidi (třeba podle úrovně vzdělání), peníze (třeba výdaje na VaV), počty patentů nebo vědeckých článků. Mnohem horší to je se statistickým vykazováním kvalitativní stránky  věci. Například jaká je kvalita vysokoškolského vzdělání, jak efektivně  se peníze na VaV utrácejí, jaké je využití patentů, jaká je čtenost, citovanost a společenský přínos vědeckých publikací. Tohle raději od mezinárodních statistik a mezinárodních žebříčků neočekávejte, pokud nechcete být zklamáni.

Mezinárodní žebříčky jsou zpravidla běžné statistiky, kterým se dostalo vznešenějších názvů, a balení v atraktivních a přehledných grafech, tabulkách a mapkách. Zatímco po suchých číslech ve statistických ročenkách pes neštěkne, dobře udělané žebříčky dokáží zaujmout média a díky tomu i  široký okruh lidí. Když budeme mít na paměti, že za žebříčky jsou stále jen ta obyčejná čísla, a jejich vznešené názvy budeme brát s rezervou, můžeme se z nich leccos užitečného dozvědět. 

European Innovation Scoreboard 2018

Tento žebříček nabízí pro Česko v národní zprávě dvě srovnání (viz Tabulka níže): (i) srovnání Česka proti roku 2010 a (ii) srovnání vůči ostatním zemím. To druhé je důležité proto, že zlepšování nutně neznamená, že nás ostatní nepředbíhají. Česko je podle žebříčku mírný inovátor spolu se zeměmi jižní Evropy a bývalého východního bloku. Ještě hůře jsou na tom jen Bulharsko a Rumunsko. Ačkoliv se od roku 2010 situace v ČR zlepšila, v pořadí zemí EU jsme se propadli. Přitom má Česko jednu velkou výhodu: vychází z velmi nízké základny a má tak diametrálně větší prostor ke zlepšování než třeba Švédsko, které peleton inovátorů vede. Kroky k vyšší inovativnosti jsou u nás prostě příliš pomalé.

Innovations2

V čem zaostáváme

Následují dílčí postřehy k údajům ve výše uvedené tabulce. Podrobný popis ukazatelů najdete v Metodologické zprávě.

Zdaleka nejhorší jsme na tom v úrovni venture kapitálových výdajů. Nejsem velký znalec této věci jako třeba Jan Marek, abych vám zde osvětlil hlavní příčiny a okolnosti. Odhaduji, že půjde o mix efektů, kterému se zvyklo říkat inovační ekosystém, tedy složitá spleť souvislostí a interakcí = podhoubí. Jistě by se zde dalo hovořit například o vzdělávacím systému s nedostatečným akcentem na přemýšlení, hledání, používání metod pokusů a omylů; 

  • nedostatek konkurence v řadě odvětví podnikání; 
  • přehnaná míra regulace, která povoluje pouze status quo;
  • nižší ochota lidí jít do riskantnějších podniků;
  • nedostatečně vyvinutý systém podpory venture kapitálu.  
Kolikrát jsem od roku 1989 viděl sepisovat vládní strategie slibující chytré vládní intervence na podporu venture kapitálu. A nikdy to nedopadlo. Otázka je, do jaké míry chybí už jen ta vládní intervence ve formě založení nějakých fondů a do jaké míry se nám nedostává inovativních a podnikavých duší a institucionální prostředí jako celek (ekosystém).

Špatně na tom jsme v počtu patentových přihlášek. To je starý známý problém. Situace se poněkud zlepšila, když vládní kafemlejnek začal po roce 2010 za patenty dávat body a za ně peníze veřejné podpory. Jenomže mnohé z těch patentů nepřinesly nic jiného než právě jen ty státní peníze. Smutný příklad toho, že snadno měřitelná veličina nemusí být ideálním ukazatelem. Skutečná pozice Česka v EU tak je dnes zřejmě ještě horší, než napovídá prostý údaj o počtu patentů. Jedním z důvodů je jistě nízká schopnost  a zájem vysokých škol a ústavů AV ČR překročit rámec základního výzkumu, přemýšlet o potenciální užitečnosti a uplatnitelnosti jejich objevů. Situace se postupně lepší, ale 3/4 pelotonu EU zůstává před námi a jede stejně rychle nebo ještě rychleji.

Velmi špatně na tom jsme v knowledge-intensive services exports. Prostě vymýšlíme málo věcí, které by dokázaly okolní svět zaujmout, aby si je od nás někdo draze kupoval. Jde nakonec samozřejmě o plejádu spočitatelných věcí jako jako registrované patenty, licence a příjmy z nich, technologie a podobně.

Zaostáváme v podílu velmi citovaných vědeckých publikací. Tam jsme se z poloviny pelotonu od roku 2010 výrazně posunuli. Jde o počet článků českých autorů patřících do 10 % nejcitovanějších článků na světě. Výzkumných objevů, které by mohly zaujmout svět, u nás však stále vzniká mnohem méně, než je v EU průměr. Že se v Česku teď znatelně více píše o skvělých objevech českých vědců je myslím hodně dáno rostoucím  zájmem novinářů, médií a čtenářstva.

Máme málo zahraničních doktorandů. Jde samozřejmě o ukazatel velmi nedokonalý. Souvisí s nízkou atraktivností našeho VŠ prostředí pro tento typ studia (z řady důvodů). Čerstvá intelektuální krev ze zahraničí potom samozřejmě chybí v inovačním systému, jak akademickém tak podnikatelském a ztěžuje vytváření mezinárodních vazeb a spoluprací. Je třeba dodat, že se naše absolutní i relativní situace od roku 2010 výrazně zlepšila. Ale pamatujme, že ukazatel jsou stále jen počty studentů.

Neuspokojivě na tom jsme v míře nákupu VaV podnikatelskými subjekty od  univerzit a výzkumných ústavů. Jde o starou bolest. I zde ale došlo od roku 2010 k znatelnému zlepšení. Zatím stále pořádně nevíme, co je největší bariérou. Špatně nastavené řízení výzkumných organizací či jejich financovaní nebo hodnocení? Nešťastná struktura průmyslu? Podobná nedobrá je však i situace ve výdajích firem na VaV, který si dělají samy.

Přidat bychom měli v počtu vědeckých spoluautorství mezi akademickou a podnikatelskou sférou. Jde však u průvodní efekt výše uvedeného.

Jestli někde hodně ztrácíme, ale také rychle doháníme, potom je to v podílu vysokoškolsky vzdělané populace. Ve světle probíhajících demisí českých ministrů s podivnými  vysokoškolskými tituly, což je jistě jen špička ledovce, asi nemusím dále vysvětlovat, jak šalebný může tento ukazatel být.

V čem jsme nejlepší

Dobře jsme na tom ve vývozu středně a vysoko technologicky náročných produktů. Za ně si dosaďme hlavně auta a pár podobných věcí. V případě tohoto ukazatele je na místě obezřetnost, protože u moderní tovární linky - montovny - dokáží vysoce technologicky náročné produkty vyrábět i lidé bez inovačního potenciálu. Tady si stoupni, dělej takhle rukama, já si to pak odvezu. To je zatím nejosvědčenější a stále velmi oblíbený technologický postup u nás.

Vykazujeme extrémně vysokou míru mezinárodního spoluautorství na vědeckých publikacích. Ta navíc od roku 2010 letěla dále raketově nahoru. To je pozoruhodné a překvapivé zároveň. Vysvětlit si to nedokáži a mohu jen spekulovat: jsme skutečně tak výjimeční; počítají se nám i "zahraniční" spoluautorství se Slovenskem; nějaký efekt "kafemlejnek"; efekt několika mála specifických oborů. Někdo by se  na to měl podívat pod analytickým drobnohledem.

Vysokou pozici máme v podílu zaměstnanosti v rychle rostoucích a zároveň nejinovativnějších  odvětvích. Raději se podívejte na detailní definici ukazatele 4.1.2 v Metodologické zprávě. Opět by se měl někdo podívat pod analytickým drobnohledem, co je opravdu za tím.

Kvalitativní detaily ke všemu lze dohledat v již méně zábavné, avšak o to informativnější RIO zprávě pro Českou republiku. Shrnutí pak najdeme nejen v angličtině, ale i v češtině. Ne náhodou shrnutí letošní zprávy RIO vypadá takto:

obrázek 3

Kdo si přečetl aktuální vládní programové prohlášení k problematice VaV a inovací zjistil, že skutečnosti z výše uvedeného moc v potaz nebere.

 

Autor: Daniel Münich

Text vyšel 29. 7. 2018 na webu metodikahodnoceni.blogspot.cz.