Dlouhá léta jste působil v cizině, ale i během svých zahraničních angažmá jste spolupracoval s RCPTM. Od kdy se tato spolupráce datuje a co vás k ní vedlo?
Ano, v zahraničí jsem pracoval od roku 2001. S RCPTM spolupracuji od roku 2013. V té době jsem působil v Singapuru a Michal Otyepka mě pozval k návštěvě do Olomouce. I když jsem byl velmi vytížen, pozvání jsem přijal rád, protože od prvního momentu byl přístup RCPTM na velmi profesionální, mezinárodně špičkové úrovni. Toto centrum pracuje na podobných materiálech jako má skupina, ale s odlišnými aplikacemi. Tudíž zde byl a stále je obrovský potenciál k plodné spolupráci. RCPTM má velmi silný tah na branku a je results oriented stejně jako má skupina, a tudíž jsme si velmi dobře rozuměli od prvního setkání. Popsali jsme několik stránek s návrhy potenciálních společných vědeckých projektů a prakticky všechny do dvou let
realizovali a publikovali.
Jakých oblastí se spolupráce konkrétně týká a co vám přináší?
Spolupracujeme na vývoji 2D materiálů pro katalýzu, elektrochemii a biosenzing. Naše skupiny mají rozdílné syntetické a aplikační možnosti, vidíme problém z různých úhlů a společné výsledky včetně výsledných článků mají vysokou přidanou hodnotu. Osobně mě tento vhled obohacuje a je vždy dobré znát pohled ostatních kvalifikovaných kolegů.
Jakého společného výsledku si ceníte nejvíce a jaké výzvy máte před sebou?
Cením si všech výsledků, výzkum je pro mě hledáním pravdy o přírodě, o jejím fungování. V současné době spolupracujeme s RCPTM na vysvětlení elektrokatalýzy na 2D materiálech, s výrazným zapojením tamní teoretické skupiny. Nynější výzvou je pro nás nalezení pravidel, jimiž se elektrokatalýza a katalýza na 2D materiálech řídí, od chalkogenů přechodných prvků po skupinu V. A.
Během let strávených v zahraničí jste měl možnost českou vědu sledovat s určitým odstupem. Jak jste ji vnímal? A jak si v tomto hodnocení stojí RCPTM?
Odstup dává možnost vidět jen to podstatné. Obecně, čestí vědci mají zcela jistě velmi dobré technické znalosti, v mnoha případech však nejsou využívané pro vysoce kompetitivní výzkum. Můj dlouhodobý pocit je, že většina českých univerzit nemá velkou vizi toho, kde chce být za deset nebo dvacet let. Mezinárodní objektivní žebříčky se v České republice často relativizují, což samozřejmě nepomáhá soutěživosti. RCPTM se z tohoto výrazně vymyká a v materiálových vědách, a v přírodních vědách vůbec, je to zcela jistě centrum číslo jedna, velmi viditelné na mezinárodním poli. Je obdivuhodné, jak silně mezinárodně kompetitivní centrum se podařilo profesoru Zbořilovi a lidem kolem něj v RCPTM vybudovat a udržet a je vždy radost je navštívit. Centrum je plné nadšených kreativních vědců a jeho pozitivní atmosféra je nakažlivá.
Na VŠCHT budujete nový excelentní tým, jehož hlavním tématem je vývoj a výzkum nanorobotů. Můžete ho stručně přiblížit?
Výzkum v oblasti nanotechnologií a nanomateriálů se posouvá od vytváření nových nanostruktur k tvorbě skutečně funkčních materiálů. Jeden z nejdůležitějších směrů nanotechnologií je nanoarchitektura – vytváření multifunkčních materiálů s velmi dobře definovanou strukturou. Drtivá většina nanomateriálů, včetně nanostruktur s vysokým stupněm organizovanosti, jsou struktury statické. V současné době se zájem soustředí na dynamické nanosystémy. Velice důležitá je oblast autonomně se pohybujících nanorobotů, které jsou schopny detekovat chemické látky ve svém okolí a podle toho reagovat. Tito nanoroboti sestávají z motorové části, která je hlavním tělem celé nanostruktury a umožňuje této nanostruktuře (nanorobotu) pohyb. Toto tělo je dále funkcionalizováno elementy, jež umožňují detekci, například pomocí bioelementů (ssDNA, proteiny), zavěšení nákladu či přidání součásti, která reaguje na elektromagnetické vlnění.
Co je hlavním cílem?
Cílem je vytvořit nanoroboty, kteří budou schopni sebeorganizace ve velkých svazech, dokáží najít znečištění a dekontaminovat životní prostředí, aktivně dopravovat biologicky aktivní látky (např. léčiva) k buňkám, najít a zničit rakovinné buňky, provést mikrooperace či najít přírodní zdroje pod hladinou oceánu.
Předpokládám, že využíváte svých mezinárodních kontaktů…
Centrum pro pokročilé funkční nanoroboty má v současné době 16 členů, z nichž většina je ze zahraničí – Německa, Anglie, Švédska, Íránu, Španělska, Portugalska, Singapuru, Peru atd. Centrum operuje plně v angličtině, groupmeetingy jsou v angličtině a kromě výzkumu má za úkol být přitažlivým místem pro zahraniční pracovníky (v současné době máme dva vědce přicházející s Marie Curie fellowship) a studenty VŠCHT.
Rozhovor je součástí aktuálního newsletteru RCPTM, který najdete zde.
Zdroj: RCPTM
