Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Čeští vědci, kteří vynikli v Evropě

1. 6. 2017
Čeští vědci, kteří vynikli v Evropě

Měřit vědeckou kvalitu či citace je věc ošidná. Jedním z těch neoddiskutovatelných kritérií úspěchu je však zisk grantů Evropské výzkumné rady (ERC). Spočítali jsme, kolikrát se to Čechům mimo vlast podařilo. Bylo to jen ve 24 případech.

Ve světě jsou možná slavnější než ve své domovině. Působí v Oxfordu, na nejlepší evropské polytechnice ETH Curych nebo v ústavech Maxe-Plancka.

Třeba biochemik Martin Jínek z Curyšské univerzity poskytuje četné rozhovory světovým médiím, neboť je jedním z autorů editační techniky CRISPR-Cas9, jež způsobila revoluci v genetice.

Anebo takový Pavel Tolar. Medicínu vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze, doktorát získal v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd a posléze působil ve slavných amerických ústavech NIH. Dnes už vede výzkumnou imunologickou skupinu v supermoderním londýnském Crickově institutu, o němž LN loni psaly.

Všichni zde jmenovaní mají pár věcí společných: českou národnost či původ a zisk grantů Evropské výzkumné rady (ERC) mimo ČR- pro zahraniční instituci. Každý z nich získal desítky milionů korun na revoluční bádání.

24 českých zářezů v cizině

Spočítat přesný počet není tak úplně snadné, neboť rada uvádí u úspěšných žadatelů jen jméno, hostitelskou instituci či název grantu. Národnost chybí, asi s ohledem na ochranu osobních údajů. Za pomoci expertů Technologického centra Akademie věd však LN sestavily první přehled oceněných Čechů, kteří vedou tak průlomové bádání. Takových grantů bylo nejspíše uděleno 24. Srovnatelný počet, 26, získali vědci přímo pro tuzemské ústavy.

„Za deset let trvání ERC bylo dvacet nositelů grantů české národnosti s hostitelskou organizací v České republice, z čehož jeden přešel v průběhu řešení do zahraničí. Dále bylo celkem šest nositelů ERC grantů jiné národnosti s hostitelskou organizací v ČR. A kakoneonečně bylo také 24 nositelů české národnosti, kteří grant získali s hostitelskou institucí mimo Česko,“ sdělil LN profesor Tomáš Jungwirth, nynější člen vědecké rady ERC. A o ty tu nyní jde.

Z vytěžených dat vyplývá několik věcí. Češi nejčastěji (čtrnáctkrát) zabodovali ve startovních grantech určených pro mladší vědce do sedmi let od doktorátu. Konsolidační granty pro etablovanější učence obdrželo sedm Čechů v cizině, osmý nedávno přenesl z pražského Fyzikálního ústavu AV do Vídně Jan Kuneš. A konečně pokročilé ERC granty pro skutečné hvězdy získali v zahraničí zatím jen dva Češi: matematik David Preiss z Warwicku a rostlinný biolog Jiří Friml, jenž se z pětileté podpory výzkumu auxinu těšil v dubnu. Bádá v IST Austria.

Je také jedním ze čtyř Čechů, kteří v tvrdé soutěži ERC uspěli dvakrát. Dalším je matematik Daniel Kráľ opět z Warwicku, jenž se věnuje diskrétní matematice a teorii grafů. Pavel Tomančák, který působí v Ústavu Maxe-Plancka pro molekulární buněčnou biologii a genetiku v Drážďanech, dostal roku 2010 startovní grant a po jeho skončení i takzvaný Proof-of-concept, což je jedenapůlletá podpora pro přiblížení výzkumu praxi. Doma se dvou ERC grantů dobrala jen chemička Jana Roithová z Univerzity Karlovy.

A jenom čtyři vědkyně

Mezi 24 v cizině udělenými „českými“ supergranty je pouze čtveřice žen: historička Pavlína Rychterová z Rakouské akademie věd, geochemička Lucie Tajčmanová z ETH Curych, fyzička Lenka Zdeborová z francouzského CNRS a bioložka Petra Hájková z britské Imperial College.

Co se týče oborů, tak podobně jako na českých ústavech - kde z 26 grantů šly pouze dva do společenskovědních disciplín (ekonomie, právo) - dominují i v cizině přírodní vědy. Matematika, biologie, fyzika. Toliko dva z 24 grantů podpořily „humanitní“ bádání: v případě doktorky Rychterové to byly dějiny pozdního středověku, v případě vídeňského Tomáše Sobotky zase demografie Evropy.


Češi s ERC granty mimo Česko

(rok udělení, jméno, instituce, město a vědní oblast s kódem oboru)

Startovní granty (14):

2009: Martin Pumera (EPFL Lausanne, Švýcarsko) – chemie (PE4)
2009: Radek Erban (Oxfordská univerzita, Velká Británie) – matematika (PE1)
2010: Pavlína Rychterová (Rakouská akademie věd, Rakousko) – historie (SH6)
2010: Pavel Tomančák (Max-Planckova společnost, Německo) – biologie (LS2)
2010: Daniel Kráľ (Univerzita Warwick, Velká Británie) – matematika (PE1)
2011: Jiří Friml (Institut věd a technologií / IST, Rakousko) – biologie (LS3)
2011: Tomáš Sobotka (Rakouská akademie věd, Rakousko) – demografie (SH3)
2011: John A. Pospíšilík (Max-Planckova společnost, Německo) – genomika (LS4)
2013: Josef Šivic (Národní institut pro informatiku / INRIA, Francie) – kybernetika (PE6)
2013: Lucie Tajčmanová (ETH Curych, Švýcarsko) – geochemie (PE10)
2013: Martin Jínek (Curyšská univerzita, Švýcarsko) – genetika (LS1)
2016: Petr Neugebauer (Stuttgartská univerzita, Německo) – fyzika (PE4)
2016: Lenka Zdeborová (Národní středisko pro výzkum / CNRS, Francie) – fyzika (PE3)
2016: Stanislav Živný (Oxfordská univerzita, Velká Británie) – informatika (PE6)

Konsolidační granty (8):

2014: Jan Kuneš (Technická univerzita Vídeň, Rakousko), fyzika (PE3) *
2014: Martin Vohralík (Národní institut pro informatiku / INRIA, Francie) – matematika (PE1)
2014: Pavel Tolar (Imperial College / The Crick, Velká Británie) – medicína (LS6)
2014: Petra Hájková (Imperial College, Velká Británie) – biologie (LS2)
2014: Daniel Kráľ (Univerzita Warwick, Velká Británie) – matematika (PE1)
2015: Petr Čejka (Biomedicínský výzkumný ústav / IRB, Švýcarsko) – biologie (LS1)
2015: Jiří Vaníček (EPFL Lausanne, Švýcarsko) – fyzikální chemie (PE2)
2016: Tomáš Čižmár (Schillerova Univerzita Jena, Německo) – mikroskopie (PE7)
* = převedeno z Akademie věd ČR a nyní již řešeno na Technické univerzitě Vídeň

Pokročilé granty (2):

2011: David Preiss (Univerzita Warwick, Velká Británie) – matematika (PE1)
2017: Jiří Friml (Institut věd a technologií / IST, Rakousko) – rostlinná biologie (LS3)

Tzv. Proof of Concept (1):

2015: Pavel Tomančák (Max-Planckova společnost, Německo) – biologie (PC1)
Pramen: LN, Technologické centrum AV ČR, ERC

 

Autor: Martin Rychlík

Článek vyšel 20. 5. 2017 v Lidových novinách.

Partneři webu a spolupracující instituce