Jak vypadá situace v českých médiích, co se týče redaktorů, kteří se věnují výzkumu, vývoji a inovacím?
Je jich málo. Na to, aby si média zaplatila specialisty a měla odborníky na různá témata, není situace úplně nejšťastnější. Týká se to nejen tisku, ale i on-line médií. V Lidových novinách, kde působím, jsme na to dva. Několik redaktorek píše o vědě v Hospodářských novinách a pak tu máme měsíčník Vesmír, který to dělá velmi dobře. I v novém Deníku N dělá rozhovory s vědci Lenka Vrtišková. Není toho tolik. Většinou o vědě píší elévové, opisují se tiskové zprávy.
Jak jsme na tom v porovnání s jinými zeměmi. Vím, že jste byl na stáži v Japonsku ...
Ano, měl jsem příležitost být na stipendijním pobytu na tokijské univerzitě. Při té příležitosti jsem měl domluvenou návštěvu Yomiuri Shimbun, což je japonský deník s mnohamilionovou čtenářskou základnou. Když jsem se tam setkal s vedoucím rubriky vědy, výzkumu a inovací a zeptal se, kolik mají redaktorů, tak mi řekl tuším 40 - 50 lidí.
Řeč byla hlavně o printu, ale co role veřejnoprávních médií? Česká televize a Daniel Stach a Hydepark Civilizace například?
Česká televize má určitě velkou zásluhu na popularizaci. Vědě začala dávat velký prostor i díky Danu Stachovi. Je to přínosné. Na druhou stranu jsem k tomu ale i kritický, protože novináři by neměli dělat jen popularizaci vědy, ale když se ve vědě a výzkumu objevují i nějaké nepravosti, nešvary související například s financováním, tak by před tím neměli zavírat oči. Nejsme jen PR orgán vědeckých institucí. Měli bychom psát i o problémech, kterých má česká věda ještě dost.
Celý rozhovor si můžete poslechnout zde.
Zdroj: Youradio News
Martin Rychlík
Etnolog a vědecký novinář. Vystudoval etnologii i dějiny a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 2011 obhájil disertační práci v Ústavu etnologie FF UK, kde do roku 2015 částečně působil i jako odborný asistent. Roku 2009 absolvoval stipendijní pobyt na University of Tokyo (komunikace vědy, prof. Osamu Sakura). Zabývá se mimoevropskou etnologií, antropologií umění a kulturních areálů – zvláště Polynésie. Je autorem dvou monografií o tetování (2005, 2014), dvě popularizační knihy dr. Miloslavu Stinglovi editoval. V letech 2000-06 byl redaktorem České tiskové kanceláře (ČTK), posléze pracoval v týdeníku Euro jako editor a reportér (2006-10). Od roku 2010 byl novinářem webu Česká pozice a od roku 2013 píše pro Lidové noviny; věnuje se především vysokému školství a popularizaci vědy. Je členem poradního sboru Českého výboru pro UNICEF a členem vědecké rady Nadačního fondu Neuron pro oblast společenských věd.
