Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Dva návrhy na změnu právního rámce veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí

15. 8. 2018
Dva návrhy na změnu právního rámce veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí

Aneb pokračování odpovědi Jiřího Chýly Daliboru Štysovi, která se týká návrhů úpravy příslušných právních předpisů regulujících činnost veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí.

Milý Dalibore, navazuji na svůj předchozí příspěvek a připomínám dvě příležitosti, jak změnit právní rámce veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí, které zůstaly nevyužity a které mohly připravit podmínky pro, jak se dnes módně říká, plné využití jejich potenciálu ve směru, o němž hovoříte.

Konkrétně mám na mysli věcný záměr nového zákona o vysokých školách a poslanecký návrh novely zákona o veřejných výzkumných institucích. Bohužel, podobně jako v případě Metodiky 2017+, jste to, co říkáte nyní, měl v prvním případě říkat před šesti lety.

Věcný záměr nového zákona o vysokých školách

Věcný záměr nového zákona o vysokých školách vznikal na MŠMT během roku 2011 v době, kdy byl ministrem Josef Dobeš, jeho náměstkem Ivan Wilhelm a ředitelem odboru vysokých škol Jiří Nantl, jenž měl na návrhu hlavní podíl. Jeho pracovní návrh z konce února 2011 je zde. Tento věcný záměr přinesl několik důležitých, byť ne revolučních změn, oproti zákonu č. 111/1998 Sb., týkajících se čtyř hlavních oblastí:

  1. jmenování a kompetence Rady veřejné vysoké školy,
  2. jmenování rektora veřejné vysoké školy,
  3. zastoupení studentů v Akademickém senátu veřejné vysoké školy,
  4. zavedení pracovních míst profesorů a docentů.

Tento věcný záměr byl doprovázen věcným záměrem zákona o finanční pomoci studentům, který zaváděl školné. Oba tyto věcné záměry vyvolaly ostrou odmítavou reakci pedagogů i studentů veřejných vysokých škol, například v Rezoluci členů akademické obce Univerzity Karlovy v Praze z 19. 1. 2012 se praví:

„My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, konstatujeme, že návrhy věcných záměrů zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům byly připravovány v neadekvátním spěchu a nesplňují ani základní požadavky kladené na dokumenty tohoto druhu. Oběma materiálům chybí přesvědčivá východiska, jakož i pádné argumenty pro nezbytnost kompletního nahrazení stávající úpravy. Navržené záměry by v kombinaci s úrovní politické kultury v naší zemi vedly k likvidaci samosprávného charakteru veřejných vysokých škol, k omezení jejich nezávislosti a k podřízení politickým a komerčním zájmům. To by v důsledku vedlo k omezení svobody vědeckého bádání, svobody projevu, práva vyhledávat a šířit informace a práva na vzdělání zaručených Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, důrazně varujeme vládu České republiky před přijetím těchto nekvalitních a nebezpečných návrhů. Českému vysokému školství jinak hrozí nenávratné poškození. Pokud vláda nevyslyší tento apel, uskutečníme nejpozději v týdnu od 27. února další informativní a protestní akce. Vy-zýváme také akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby v tako-vém případě učinily vše pro zastavení této nebezpečné hry s budoucností české společnosti.

Bránit všemi silami akademické svobody je totiž morální povinností každého člena akademické obce.

Před akademickým shromážděním, které na čtvrtek svolal rektor UK Václav Hampl a kde byla rezoluce přijata, byl připraven happening, na němž maskovaní studenti metali z balkónu Právnické fakulty Univerzity Karlovy melouny. Byl mezi nimi i nedávný prezidentský kandidát Marek Hilšer. Přehled tehdejších akcí proti reformě a vyjádření různých osobností jsou zde.

K oběma věcným záměrům se na serveru ceskapozice.cz počátkem roku 2012 vyjádřila řada osobností, mimo jiné i Vy a . Nebudu opakovat to, co jsem napsal já, jen připomenu, že změny, které přinesl věcný záměr zákona o vysokých školách, jsem uvítal, neboť všechny jsou podle mého názoru nutné, chtějí-li se naše vysoké školy přiblížit evropské špičce. Rozhodně není pravda, co je obsahem tučně vyznačené části výše citované Rezoluce akademické obce UK. Obzvláště nezbytné je změnit

  • způsob ustanovení rektora, tak aby si ho nevybírali výlučně zaměstnanci a studenti vysoké školy,
  • postavení a roli profesorů.

Nejsem ani proti zavedení školného, ale konkrétní způsob zavedení školného ve věcném záměru zákona o finanční pomoci studentů byl mimořádně špatný a proto jsem ho odmítl. Vy jste se ve svém příspěvku nazvaném Z českých univerzit se staly úřady. Na mezinárodní elitu jen tak nedohlédnou zaměřil na srovnání struktury a organizace našich a špičkových amerických univerzit a kritizoval skutečnost, že naše univerzity „jsou rozdrobeny na fakulty až fakultky a každá z nich si žárlivě střeží svůj obor“ a na závěr konstatoval:

„Chystaný vysokoškolský zákon ,koncentraci kvalitních zdrojů neřeší. Kupodivu – či spíše symptomaticky – je koncept výzkumných univerzit zpochybňován tím, ,že se pro nás nehodí, ,u nás je jiná situace, jeví se snaha o zachování statusu quo. Samozřejmě, kdo by také změny prosazoval proti většině své akademické obce. Vždyť za většiny současných i minulých rektorů, včetně pana náměstka ministra, docházelo k narůstání počtů fakult, oborů i studentů.

Ano prosím, toto je útok na koncepci vysokoškolského zákona shora (či třeba zprava). Chtěl bych, aby byl mnohem restriktivnější a nutil univerzity k výrazné restrukturalizaci, když ne přímo k rozpadu a slučování do nových celků.“

To, co jste tehdy říkal, je jistě relevantní postřeh, ale ani jedné ze čtyř výše uvedených oblastí, kde věcný záměr přinesl významné změny, proti nimž se postavila téměř celá akademická obec, se Váš příspěvek netýkal. To překvapuje především v případě čtvrtého bodu, jenž se týkal postavení a roli profesorů, jimž je věnována převážná část Vašich Nahých králů. Postavení a role profesorů měly být podle věcného záměru zákona o vysokých školách daleko významnější a silnější než podle současného zákona a v souladu s běžnou zahraniční praxí, kde je profesor pracovní místo, s nímž jsou spojené odpovědnost za výuku i určitý směr výzkumu a k tomu nezbytné personální a finanční vybavení. Obsazování míst profesorů je klíčový nástroj univerzit v jejich vědecké i personální politice a je jím věnována velká pozornost. To je přece Váš názor, že?

U nás jsou profesoři jmenováni prezidentem na doživotí a profesura není spojena s působením na žádné konkrétní vysoké škole a nenese s sebou tedy ani žádné povinnosti a práva. V důsledku této praxe jsou jmenováni profesory i lidé, kteří na žádné naší vysoké škole nikdy nepůsobili, ani působit nehodlají, a dokonce nejsou ani našimi státními příslušníky. A po jmenování profesorem nemusí nic dělat. A tohle chtěla a stále chce převážná část akademických pracovníků zachovat. Vám to v roce 2012 nevadilo?

Poslanecký návrh novely zákona o veřejných výzkumných institucích

Veřejné výzkumné instituce vznikly v roce 2005 zákonem č. 341/2005 Sb. s platností od roku 2007, jenž transformoval většinu (ale ne všechny) státních příspěvkových organizací na novou formu právnické osoby, jež je blízká veřejným vysokým školám, zřízeným zákonem č. 111/1998 Sb. Na návrhu zákona, který předložila vláda v prosinci 2004, jsou podepsáni předseda vlády Stanislav Gross, místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn a ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petra Buzková.

Zákon stanoví, že zřizovateli veřejné výzkumné instituce jsou organizační složky státu (tedy ministerstva, Akademie věd a další ústřední orgány státní správy) a územní samosprávné celky (tj. kraje a obce) a definuje pravomoci a vztahy mezi zřizovatelem a orgány veřejné výzkumné instituce, jimiž jsou ředitel, rada instituce a dozorčí rada. Rada instituce, jež je volena z řad výzkumných pracovníků dané instituce výzkumnými pracovníky, má rozsáhlé pravomoci, mimo jiné:

  • stanovuje směry činnosti veřejné výzkumné instituce v souladu se zřizovací listinou a rozhoduje o koncepci jejího rozvoje,
  • schvaluje rozpočet veřejné výzkumné instituce a jeho změny a střednědobý výhled jejího financování,
  • schvaluje vnitřní předpisy veřejné výzkumné instituce uvedené v § 20 odst. 1 písm. a) až e),
  • schvaluje výroční zprávu a účetní závěrku a rozhoduje o rozdělení zisku nebo úhradě ztráty,
  • dává předchozí souhlas, popřípadě navrhuje zřizovateli sloučení, splynutí nebo rozdělení veřejné výzkumné instituce,
  • vyhlašuje výběrové řízení, na základě jehož výsledku navrhuje zřizovateli jmenování vybraného uchazeče ředitelem veřejné výzkumné instituce, navrhuje odvolání ředitele, popřípadě dává souhlas k odvolání ředitele podle § 17 odst. 2.

Bez souhlasu rady instituce nemůže zřizovatel zrušit instituci, kterou zřídil, nemůže ani odvolat ředitele, kterého předtím jmenoval, a plně v její režii probíhá výběrové řízení na místo ředitele. Zřizovatel může návrh rady odmítnout a požádat o jiného kandidáta, ale sám nemůže do výběru zasahovat. Především tyto skutečnosti vedly v minulém funkčním období členy Poslanecké sněmovny Jiřího Miholu a Mariana Jurečku z KDU-ČSL, Jaroslava Faltýnka z ANO a Ladislava Velebného z ČSSD k předložení návrhu novely zákona č. 341/2005 Sb., jenž byl rozeslán poslancům jako tisk 1033/0 dne 16. 2. 2017.

Návrh novely výrazně posiloval pravomoci zřizovatele, dozorčí rady i ředitele na úkor rady instituce, která by podle ní výše uvedené dokumenty projednávala, ale neschvalovala. Klíčová byla změna organizace výběrového řízení na místo ředitele instituce, které by nově bylo plně v režii zřizovatele, a rada by do něj vůbec nezasahovala. To by umožnilo, aby se výběr ředitele ústavu stal stejně důležitým nástrojem řízení Akademie věd, jako ve Společnosti Maxe Plancka. Zřizovatel by také k odvolání ředitele nepotřeboval souhlas rady a k zrušení instituce by souhlas rady byl nahrazen souhlasem vlády. Protože šlo o poslanecký návrh, žádné meziresortní připomínkové řízení se nekonalo, nicméně tehdejší ministr pro lidská práva a předseda legislativní rady vlády Jan Chvojka požádal tehdejšího předsedu AV Jiřího Drahoše o vyjádření k návrhu. Akademie věd měla několik návrhů na menší úpravy, například v případě jmenování ředitele navrhovala formulaci:

„Ředitele jmenuje zřizovatel na základě výběrového řízení. Pokud se proti jmenovanému řediteli vysloví kvalifikovaná většina členů Rady a své rozhodnutí odůvodní, vypíše zřizovatel nové výběrové řízení.“

ale v zásadě s novelou souhlasila. Poslanecký návrh byl sice zařazen na program jednání Poslanecké sněmovny, vyjádřila se k němu vláda, ale k projednávání ve sněmovně už nedošlo.

Navrhované poslanecké změny jsem považoval a považuji za rozumné a bylo by dobré se k nim vrátit v kontextu širší debaty o novele zákona č. 341/2005 Sb. Stejně tak, jako by bylo užitečné otevřít diskuzi o změnách zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, navrhovaných v „Dobešově“ novele. Více než vyjádřit tento svůj názor udělat nemohu.

Co o tom soudíte, milý Dalibore?

Zdraví

Jiří Chýla