facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Trápení s novým zákonem o podpoře výzkumu: díl první

30. 3. 2017
Trápení s novým zákonem o podpoře výzkumu: díl první

Čemu mnozí vůbec nevěřili, stalo se skutkem; v polovině března se objevil návrh nového zákona o podpoře výzkumu vývoje a inovací v paragrafovém znění (č.j. 7448/2017-OMP). Dokument je nyní předložen v meziresortním připomínkovém řízení, na jeho rozsáhlejší analýzu bude ještě čas. V tento moment se omezím na glosu ke dvěma základním parametrům návrhu: k jeho předpokládané účinnosti a postupu zavádění.

Návrh zákona byl 17. března předložen do připomínkového řízení ostatním ministerstvům a dalším institucím s termínem do 18. dubna, pak bude následovat vypořádání připomínek a následně projednání v Legislativní radě vlády. To vše může postupovat různým tempem, s ohledem na lhůty podle legislativních pravidel vlády a podle obecné zkušenosti však lze mít za to, že kdyby to vše šlo velmi hladce, návrh zákona by mohl být schválen vládou a předložen Poslanecké sněmovně nejdříve někdy na přelomu května a června. V říjnu jsou volby. Podle parlamentních pravidel legislativní návrhy, jejichž projednání není ve sněmovně skončeno do voleb, padají pod stůl a případně musí být předloženy znovu.

Návrh předpokládá, že nový zákon má nabýt účinnosti 1. ledna 2018 (§ 49), což s ohledem na shora uvedené lze považovat za vrcholný projev legislativního optimismu.

S tím, že už lhůtami legislativního procesu je prakticky vyloučeno, aby návrh byl do voleb přijat, nejspíš počítá i jeho předkladatel, místopředseda vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Jinak by nemohl navrhovat, co navrhuje. Zejména v klíčovém bodě přechodu starého a nového systému hraničí zpracování návrhu zákona s naprostým hazardem s fungováním celého systému výzkumu, vývoje a inovací.

Jak známo, přechodná ustanovení jsou vždy jednou z nejdůležitějších částí zákona, a to zejména v případě komplexních legislativních změn. Nutno poznamenat, že u tohoto konkrétního návrhu si s tím předkladatel nedal velkou práci a přechodná ustanovení jsou relativně stručná. Ještě stručnější je důvodová zpráva, která obsah přechodných ustanovení vysvětluje tak, že tato část zákona obsahuje přechodná ustanovení (viz str. 53 důvodové zprávy, poslední odstavec). Asi pro případ, že by to někdo z názvu příslušného paragrafu nepoznal.

Pro uživatele legislativy v pozici výzkumné organizace jsou zásadní především dva body přechodných ustanovení. § 41 odst. 2 návrhu zákona stanoví, že právní vztahy v oblasti výzkumu a vývoje vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového zákona, se řídí dosavadními předpisy. To mimo jiné a zejména znamená, že bude zachována platnost smluv o účelové podpoře výzkumu typu Národních programů udržitelnosti, ale i všech ostatních účelových dotačních titulů poskytnutých před účinností nového zákona. S ohledem na princip právní jistoty a ústavněprávní požadavky, které se k němu vztahu, by bez adekvátní náhrady ani nic jiného nebylo možné.

Složitější je to s institucionální podporou. Podle § 41 odst. 6 návrhu zákona má být institucionální podpora na rozvoj výzkumné organizace až do doby uzavření „výkonnostních smluv“ vázaných na hodnocení podle nového zákona poskytována podle dosavadních právních předpisů. Z těch ovšem v tento moment vyplývá pouze procesní stránka věci, neboť dosavadní metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací (§ 7 odst. 7 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, v platném znění) byla nahrazena usnesením vlády č. 107 ze dne 8. února 2017, resp. jím schválenou Metodikou hodnocení výzkumných organizací. Nehotovost této „Metodiky“ však dosvědčuje samotné vládní usnesení, které v ukládací části v prvním bodě ukládá místopředsedovi vlády pro výzkum, vývoj a inovace zajistit ve spolupráci s ostatními hodnocení podle této Metodiky, současně však v bodě druhém ukládá témuž místopředsedovi vlády, aby ve spolupráci s ministryní školství, mládeže a tělovýchovy a dalšími zajistil dopracování „Metodiky“ do použitelné podoby (neboli, slovy vládního usnesení, „do podoby požadovaného detailu pro kompletní hodnocení“).

Přechodné ustanovení § 41 odst. 6 také říká, že podle dosavadních předpisů bude zatím poskytována rovněž institucionální podpora na výzkumné infrastruktury; to však potěší jen toho, kdo neví, že na výzkumné infrastruktury je podle dosavadních předpisů poskytována podpora účelová.

Vraťme se však k otázce přechodného období u zavádění nového hodnocení výzkumných organizací a poskytování institucionální podpory. Podle § 41 odst. 6 věty druhé nově navrhované ministerstvo pro výzkum a vývoj zajistí, aby v přechodném období v letech 2018 až 2022 bylo provedeno nové hodnocení výzkumných organizací v souladu s novým zákonem.

Nový systém institucionální podpory má tedy plně naběhnout v roce 2023. Co se bude dít mezitím, není zcela jasné. Podle znění návrhu by se pro proces rozhodování o poskytování institucionální podpory měl používat dosavadní zákon č. 130/2002 Sb., metodika odpovídající jeho požadavkům však už bude nahrazena metodikou odpovídající novému zákonu, aspoň naplní-li se zatím nedokončené kroky současné vlády v této oblasti. Fakticky to asi bude na jednotlivých poskytovatelích, kteří si budou se vzniklou situací muset nějak poradit, přičemž pokud budou formulovat vlastní pravidla rozdělování institucionální podpory, měla by tato pravidla být v souladu s požadavky v přechodném období na tyto otázky ještě použitelného zákona č. 130/2002 Sb.

V období šesti let od letoška do roku 2023 se tak vystřídají nejen nejméně tři vlády, ale i několik různých systémů institucionálního financování výzkumu a vývoje, aniž by byly jasně vymezeny obsahové mantinely směru, který celý systém má nabrat, a pevný „jízdní řád“ jednotlivých kroků. Jistě, sub specie aeternitatis nějakých pět šest let nic není, a nakonec to všechno nějak dopadne. V každodenní realitě výzkumné organizace je to však ohromně dlouhé období, které se v podstatě kryje s délkou funkčního období ředitele veřejné výzkumné instituce a na vysokých školách dokonce přesahuje zákonná funkční období děkanů a rektorů. Všichni tito manažeři výzkumných institucí by za působení navrhovaného zákona určovali strategické směřování a nastavení vnitřního chodu svěřených organizací ve velké nejistotě trvající mnoho let.

To negativně dopadne na všechny výzkumné pracovníky a ve výsledku i na výkonnost celého systému a efektivitu využití vynakládaných veřejných prostředků. Problém je, že vzhledem k postupu vlády ohledně metodiky hodnocení výzkumu a vývoje zde nejistota bude s novým zákonem nebo bez něj, a to zejména v sektoru vysokých škol.

Za bližší rozbor stojí i řada věcných řešení v návrhu zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací. Ale k tomu někdy příště.