Když není výsledek aplikovaného výzkumu aplikován, je na tom stejně, jako když není teoretický výsledek publikován. Nikdy se nedozvíme, jestli k něčemu byl! Když se nevyrábí, neprodává, nekupuje a/nebo neužívá, pak není nikomu ku prospěchu.

Daniel Münich na portále nedávno publikoval text s chytlavým názvem Na velikosti záleží: malá špičková pracoviště plačte. V něm dělá reklamu své aplikaci pro měření publikačního výkonu pracoviště, do které nedávno přidal možnost dělit „počty článku“ něčím, co má odrážet „počty výzkumníků.“ Pokus je to užitečný, ne úplně zdařilý, ale o jeho nedostatcích později.

Když jsme se před lety začali o žebříčky zajímat, na QS TopUniversities jsme narazili nejdřív. Vydává ho britská firma Quacquarelli Symonds (QS), zpočátku ještě společně s magazínem Times Higher Education (THE). Naše škola, to je České vysoké učení technické v Praze, byla tehdy na pro nás dost zahanbujícím ale celkem realistickém 394. pořadí na světě. Bylo nám z toho smutno, ale doufali jsme, že když budeme pracovat lépe, budeme postupovat nahoru.

Proběhlé Hodnocení 17 z pohledu předsedy odborného panelu a koordinátora: Jaké byly nejčastější chyby výzkumných organizací a jak se jich příště vyvarovat? Dneska se podíváme na proces hodnocení vybraných výsledků v Modulu 1. Ukážeme si, jak nominovat správné hodnotitele, jak vybrat nejlepší výsledky ve výzkumné organizaci a jak je při hodnocení vhodně prezentovat.

Michael Šebek komentuje průběh hodnocení výzkumných organizací podle Metodiky 2017+, které letos prošlo prvním ze tří zahřívacích kol. V minulém díle rozebíral bibliometrické zprávy za obory, které ukazují v jakém oboru je naše země na špičce a v jakém naopak zaostává. V pokračování se zaměřuje na bibliometrické zprávy za organizace a zprávy z peer-review vybraných výsledků.

Michael Šebek komentuje průběh hodnocení výzkumných organizací podle Metodiky 2017+, které letos prošlo prvním ze tří zahřívacích kol. V první části blogu ukazuje výhody oproti dosavadnímu způsobu hodnocení a blíže rozebírá přínos bibliometrických zpráv za obory.

Ne, není. Obě tvrzení v nadpisu jsou stejně nepravdivá! V reakci na příspěvek Dalibora Štyse Zastavme Metodiku 17+, vzkazuje nám Nature Index tu stručně porovnám tři metodiky hodnocení vědy a výzkumu: starší, ryze český a spíš neblaze proslulý Kafemlejnek 2010-2 a 2013-5, právě nabíhající světem inspirovanou novou národní Metodiku 17+ a nový zahraniční Nature Index.

Martin Rychlík ve svém článku píše, že nejcitovanější vědci jsou chemici. Ano. Všichni jmenovaní jsou skvělí a zaslouží velikou úctu! Náš chemický výzkum je skvělý! A přesto je článek a zejména jeho titulek poněkud zavádějící!

Dalibor Štys tu před časem uveřejnil článek nazvaný Zbytečný boj s predátorskými časopisy versus hledání vědecké pravdy. Text je to trochu zmatený a často volně přeskakuje od jednoho tématu k úplně jinému, někdy i uprostřed téže věty. Takže si vyberu jen něco a pokusím se to uvést na pravou míru.

Právě jsem dočetl studii Jana Kouckého a Aleše Bartuška (dále jen „autoři“) Bohatství v rozmanitosti: Profily veřejných vysokých škol a fakult v ČR 2016 (dále jen „studie“) vydanou Střediskem vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Výsledky studie jsou pozitivní: všude bohatství a rozmanitost. Tak to ale není, stav našich univerzit není dobrý a málo se přibližuje stavu normálnímu v civilizovaných zemích.