Traduje se, že internet jako síť mnoha spolupracujících bodů vznikla proto, aby nebylo možné jedním úderem, například jaderné bomby, zničit generální štáb velké armády. V dostupných informačních zdrojích se to sice takto nepíše, jisté však je, že první reálné propojení několika bodů, které zpracovávají data, vzniklo na konci šedesátých let v agentuře amerického ministerstva obrany, zabývající se výzkumem nových technologií.

Evaluace programů výzkumu, vývoje a inovací stále vzbuzují obavy mnohých pracovníků poskytovatelů účelové podpory a dalších členů systému řízení VaVaI. Proč není nutné se bát negativních zjištění? A jak nakládat s výsledky tak, aby přispěly ke zkvalitnění a zefektivnění nástrojů podpory VaVaI?

Snaha stát se excelentním vědcem podle bibliometrických měřítek je v českých podmínkách typickým nevyhratelným krysím závodem, který účastníky navíc nutí se podbízet a lhát. Využijme příležitost, kterou nám dává současná kritická situace, k tomu, abychom se z něj vymanili.

V posledních dnech často vzpomínám na Ivana Dejmala, před téměř třiceti lety ministra životního prostředí. Říkával, že naši cestu zmaru může zvrátit jen katastrofa „střední velikosti“ – taková, která nás opravdu zasáhne, ale zároveň úplně nezničí. Zdá se, že ta katastrofa střední velikosti přišla, v jinak pohodlné Evropě nás postihlo něco, co jsme si ještě před pár měsíci vůbec nedovedli představit.

Evaluace programů výzkumu, vývoje a inovací stále vzbuzují obavy mnohých pracovníků poskytovatelů účelové podpory a dalších členů systému řízení VaVaI. Co jsou evaluace, proč a kdo je má provádět? Co je jejich výsledkem a jak s ním nakládat?

Pandemie koronaviru zavřela brány škol – od mateřských až po vysoké. Opravdu bylo nutné ukončit výuku všude? Na slovenských vysokých školách to bylo podle Jozefa Hvoreckého hlavně kvůli nevyužitým eurofondům a neochotě učit moderně.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zatím nezveřejnilo opatření, kterými by reagovalo na koronavirovou krizi v oblasti vysokých škol a výzkumu. Tato témata zůstávají ve veřejné pozornosti ve stínu zejména maturity, svatého grálu české vzdělávací politiky, a relativní autonomie vysokých škol a výzkumných institucí jim umožňuje v krátkodobém horizontu zatím přijímat opatření ve své gesci.

Z různých důvodů Česká republika nepatří mezi potenciálními doktorandy a postdoktorandy mezi nejatraktivnější destinace. Abychom to změnili, musíme být zkrátka více aktivní a snažit se k nám mladé talenty nalákat. Skupinou, která nám zatím protéká mezi prsty, jsou studenti přijíždějící k nám v rámci programu Erasmus+. Proč bychom se měli pokusit je získat, a jaké cesty k tomuto účelu můžeme využít?

Předminule jsem si stýskal nad publikační slabostí českých společenských věd. Minule jsem v případě věd technických ukázal, že u nás vůči 'starým' zemím EU15 kvantita válcuje kvalitu. Dnes si beru na paškál vědy medicínské. Český publikační výkon v nich za průměrem zemí EU15 zaostává zhruba o celou polovinu.

Jaké nedostatky se pravidelně objevují v nabídkách pracovních pozic na akademické pracovníky? A co by měl každý pracovní inzerát splňovat, aby oslovil co nejvíce potenciálních kandidátů? V následujícím blogu najdete jednoduché tipy.