Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Nemají na vysoké škole co dělat

20. 7. 2018
Nemají na vysoké škole co dělat

Plagiátorské aféry ministrů odhalily problémy vysokého školství široké veřejnosti. Jsou v zásadě dva. Na vysokých školách se vyučují obory, které nemají na vysoké škole co dělat. Mnohé standardní obory také ztratily jakoukoli vazbu na svůj původní akademický obsah a kvalitu.

1) Na vysokých školách se vyučují obory, které nemají na vysoké škole co dělat. Zde bych citoval z rozhovoru Tomáše Machuly z loňského roku: 

 Myslíte si, že existence některých oborů je zbytečná a na univerzitách by se pěstovat neměly?

Podle mě skutečně máme řadu oborů, které nemají nejen na univerzitách co dělat, protože studovat takové věci nemá smysl.

Můžete být konkrétní?

Někde se studují věci, jejichž obsah mi uniká. Například sociální ekologie. Některé studijní plány připomínají pohádku o pejskovi a kočičce, kteří pekli dort, i když tohle spíš vypadá na guláš. Obory, které nejsou vědecké ani ryze praktické, by neměly mít na vysokých školách místo. Asi za to budu někým hodně nenáviděn, ale třeba gender studies je pro mě méně kritický a více nátlakový obor, který vychovává především lobbisty. Jistě máme mít dobré sociology, kteří se věnují oblasti genderu, ale samostatný obor, jenž jenom generuje lidi do neziskovek parazitujících na veřejných penězích, to se mi nelíbí. Dalším příkladem jsou obory zaměřené na evropské projekty. Tady už se věc zacyklila jako onen mytický had, který požírá sám sebe.“

Proč se, proboha, sociální pedagogika, když už takový obor musí být, studuje na Institutu mezioborových studií a ne na pedagogické fakultě? Co je vlastně obsahem té slovutné andragogiky, kterou vedle ministra Krčála (na soukromé Univerzitě Jana Ámose Komenského) svého času vystudoval i ministr Chládek na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda (přejmenované na Vysokou vojenskou školu pedagogickou) a posléze z ní získal doktorát v roce 2006 na (sic!) Filozofické fakultě Univerzity Karlovy?

2) Mnohé standardní obory ztratily jakoukoli vazbu na svůj původní akademický obsah a kvalitu. Jejich studium se stalo jen náhražkou za registraci na úřadu práce, cestou k získání zajímavějšího oslovení (pane inženýre, pane doktore), v nejlepším případě asi náhražkou za nástavbu na střední průmyslové škole. Jaký smysl má třicátá řetězová diplomová práce o výživě králíků? Jak je možné, že v diplomové práci z právního oboru se opisuje z odborného textu vzniklého na Vysoké škole ekonomické?

Nejsem detektiv, ale podle mého odhadu ani ministr Krčál, ani ministryně Malá, ty diplomové práce nepsali. Kdoví, zda je vůbec celé četli. Ale po pravdě, mělo by nějaký smysl je číst?

Původně jsem v první větě měl napsáno problémy „českého“ vysokého školství. Pak jsem si ale uvědomil, že bych mu křivdil. Jsou to problémy celosvětové. Před časem byly na serveru Vědavýzkum.cz prezentovány jako autoritativní názor zvenčí texty Alberta Kšiňana (1,2,3), který: „získal doktorát v oboru Family Sciences na University of Kentucky a působí jako postdoc v oboru behaviorální genetiky na Virginia Commonwealth University.“

Nemám žádný závěr, kterým bych se neopakoval. Vraťme se, prosím, na českých veřejných vysokých školách co možná nejrychleji a co možná nejblíže ke jmenování profesorů z doby prezidenta Masaryka a k řízení vysokých škol takto vzniklými profesory. Obory, které vzdělávají pro běžnou praxi, nechme na středních průmyslových / vyšších odborných školách. A „neobory“, v nichž si politici a ředitelé firem zvyšují sebevědomí, nechme na soukromých univerzitách pozoruhodných jmen.

Ještě bych chtěl říci, že je radost mít rektora jako je Tomáš Machula. Nejen v rámci možností České republiky, dá se říci, že pomalu i celosvětově. Děkuji.

 

Autor: Dalibor Štys