Pravidelné hodnocení svých ústavů u nás dělá pouze Akademie věd. Ostatní ministerstva nikoliv. Ministerstvo školství tak nehodnotí výzkum na více než dvou desítkách vysokých škol, ministerstvo průmyslu a obchodu nehodnotí výzkumnou činnost jemu podřízených šestnácti ústavů orientovaných na průmyslový výzkum a dalo by se pokračovat. Ministerstva dělají spíše pouze pošťáka, který rozesílá erární peníze. Kolik se má kam posílat peněz ministerstvům říká systém, kterému se mezi akademiky přezdívá kafemlejnek.
Automat kafemlejnek
Kafemlejnek je světově unikátní systém. Od roku 2010 se jím rozděluje téměř veškerá veřejná institucionální podpora výzkumu u nás. Jeho podstatou je do velké míry automatizované přidělování bodů za vědecké výsledky a následně peněz za body. O kvalitě a užitečnosti výzkumu nebo o fungování výzkumných pracovišť se z kafemlejnku nedozví nic ani daňoví poplatníci ani ti co mají výzkum a výzkumná pracoviště řídit. Například ministerstvo školství podle kafemlejnku letos opět rozdělilo téměř šest miliard veřejné institucionální podpory výzkumu.
Nutno přiznat, že zavedení kafemlejnku bylo pro obory přírodních věd lepší než předchozí stav nehodnocení. V řadě dalších věd, obzvláště ve společenských a humanitních, však kafemlejnek nadělat více škod než užitku. Začal mezi akademiky vyvolávat velmi silné nezdravé motivace vedoucí k pseudovýzkumu a dalším podivným praktikám. I proto kafemlejnek s letošním rokem končí.
Budoucnost je ve hvězdách
Co kafemlejnek nahradí však zůstává ve hvězdách. Zákon sice hovoří o každoročním hodnocení, ale s tím si nikdo moc hlavu neláme. Třeba předloňské kolo kafemlejnkového bodování se dokončilo s velkým zpožděním až na přelomu roku letošního. A loni se zatočit kafemlejnkem zapomnělo úplně, vše se dohání až letos a bude zázrak, když se to stihne letos dokončit. V dané chvíli je nejpravděpodobnější, že příštích pár let se hodnocení nebude dělat žádné. Jak totiž ukázalo hodnocení Akademie věd, přípravy solidního hodnocení by bývaly musely začít už loni či lépe předloni. Jenomže vláda chce s ministerstvy a hodnocenými o podobě hodnocení začít diskutovat až nyní. Navíc do těchto diskusí jde s extrémně mlhavou představou, jak by mohlo hodnocení vypadat. Je tedy možné, že vláda pod hrozbou nenaplnění zákona na poslední chvíli opráší již opuštěná kafemlejnková pravidla a prodlouží jejich platnost o rok či dva. Ostatně se to tak na poslední chvíli udělalo již párkrát v minulosti. Veřejnost, včetně té akademické na vysokých školách, tak má nyní jisté pouze jedno: žádné solidní hodnocení výzkumu na vysokých školách a na ministerstvy dohlížených ústavech tady ještě řadu let nebude.
Zhasnuto
Země však má v přípravě hodnocení alespoň jednu výhodu. Více než deset let tu fungoval poměrně unikátní celonárodní informační systém o výzkumu. Každý si v něm přes internet mohl snadno najít nepřeberné množství informací o všech vědeckých výsledcích, projektech, vědcích, výzkumných pracovištích, penězích na vědu a mnohé další. Přístup k těmto datům totiž bude pro jakékoliv budoucí hodnocení zásadní. Jenže i o tomto informačním systému už můžeme mluvit jen v minulém čase. Stát totiž nezvládl hladký přechod systému z externí na vnitřní správu a systém se na konci letošního května odmlčel. Opětovně byly spuštěny jen některé z jeho jednoduchých a pro hodnocení málo důležitých částí.
Měli jsme málo a nemáme nic
Kultura hodnocení vědy je u nás slabá a může být ještě hůř. Donedávna je tu provozovalo nevalné hodnocení zvané kafemlejnek a solidní informační systém. Dnes nemáme ani hodnocení ani informační systém. Navíc ani neexistuje konkrétnější vize, co bude dál. Nelze než s povzdechem připomenout, že bez spojení není velení, že bez hodnocení nebude kvalitnějšího výzkumu, atd.
Autor: Daniel Münich
Článek vyšel v MF Dnes 20.7.2016 a na webu http://metodikahodnoceni.blogspot.cz 21.7.2016
