facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram
Dalibor Štys

Dalibor Štys

Chtěl jsem původně psát reakci na příspěvek Daniela Münicha o hodnocení výzkumu. Ale ono se to dá vlastně shrnout do jedné věty: „Řešení neřešitelného může vést jen k paskvilům.“ Proč je masové hodnocení neaplikovatelné nejen na celou českou vědu, ale dokonce i na jen relativně homogenní Akademii věd, jsem psal už před delší dobounic se na tom nezměnilo (dále také zde). Takže není třeba si třepit klávesnici.

CERGE-EI a pan redaktor Rychlík věnují velmi podstatnou část svého času problematice predátorských časopisů. Na rozdíl od problematiky vědeckých podvodů a reprodukovatelnosti (např. přehled z roku 2016), kterou považuji za důležitou a boj s ní za tak nevyhnutelný, že jsme na toto téma řešili pětiletý grant, mne predátorské časopisy vůbec nevzrušují. Vždyť je to přece úplně jedno, kde jsem text opublikoval, pokud je věcně správný?

Reaguji na článek Daniela Münicha "Dejte peníze, ale na nic se nás moc neptejte". V řadě bodů se s ním dá souhlasit. Zároveň je v jeho článku i celá řada nepochopení podstaty problému.

Jiří Nantl opět zhuštěně vystihl to, co se mnozí snaží mnoha slovy ... opovídávat. Totiž, že jakmile se podaří někde na krátkou dobu uplatnit systém hodnocení, který nastaví vědcům skutečné zrcadlo, okamžitě se stane tak výbušným politikem, že se jej žádný vládní představitel nedovolí ani zachovat.

Jako reakci na příspěvek Vlastimila Růžičky a Vladimíra Majera O Metodice M17+, co je a co není zde uveřejňuji svůj dopis týmu IPN metodika za dne 27. 5. 2014.

aneb proč jsme nikdy nemohli mít efektivní přenos technologií z univerzitní sféry do praxe (a proč nebudeme mít převod grantů mezi institucemi).

Přinášíme projev Dalibora Štyse na Akademickém sněmu AV ČR z prosince roku 2013. Co se od té doby změnilo a co zůstalo stejné? Jak využíváme příležitost, kterou nabízejí výzkumné infrastruktury a strukturální fondy?

Hned na začátku konference o byrokratizaci vědy mne zaujal náměstek ministra financí Tomáš Vyhnánek tvrzením, že věda není tak úplně společenská služba. Ne, že bych to úplně nečekal, je to totiž reflexe reality, kdy si politici mezi sebou říkají: Když nemáme nové technologie, když nejsou průmyslové spolupráce a když ti vědci ani neučí, k čemu nám ta věda vlastně je?

Co když se hodnocení Národního akreditačního úřadu a Metodika 17+ nesejdou? Řešením všech problémů vysokých škol je jedno společné hodnocení všech jejich činností.

Rada vysokých škol kritizuje Metodiku17+ pro její nekonkrétnost, Jiří Nantl pro nekompatibilitu se současným právem, Václav Hořejší zase touží po stejném hodnocení univerzit a Akademie věd...