Daniel Münich na portále nedávno publikoval text s chytlavým názvem Na velikosti záleží: malá špičková pracoviště plačte. V něm dělá reklamu své aplikaci pro měření publikačního výkonu pracoviště, do které nedávno přidal možnost dělit „počty článku“ něčím, co má odrážet „počty výzkumníků.“ Pokus je to užitečný, ne úplně zdařilý, ale o jeho nedostatcích později.

Minulý týden jsme se se skupinou kolegů napříč obory a fakultami rozhodli zformulovat Výzvu vládě ČR k povolení smíšené výuky na vysokých školách, kterou k dnešnímu dni podpořilo necelých osm set signatářů. K tomuto rozhodnutí nás vedlo přesvědčení, že aktuální situace je již neudržitelná, především co se týče vědecké formace studentů a předávání dovedností s výzkumem spojených.

Světlo světa spatřil další univerzitní žebříček. Tentokrát oborový pro ekonomii, ekonometrii a finance. Klíčovým kritériem žebříčku je počet publikací ve špičkových časopisech. Vzhledem k populaci Česka, by se na něm mělo nacházet kolem deseti škol. Najdeme tam však pouhé dvě. Situaci Česka tak zachraňuje Univerzita Karlova, která je na seznamu ze všech škol ostatních postkomunistických zemí suverénně nejvýše.

Národní hodnocení je vůči velikosti pracovišť slepé. Klíčové závěry dělá na základě počtu publikací, jakoby bylo lhostejné, kolik vědců za nimi stojí. O umístění pracoviště v národním hodnocení proto příliš rozhoduje jeho velikost.

Nedávno vyhlášené výsledky veřejné soutěže o Standardní projekty 2021 Grantové agentury ČR leckoho zaskočily nízkým počtem udělených projektů. Vše nasvědčuje tomu, že úspěšnost v hlavní české soutěži o projekty základního výzkumu výrazně poklesla. Analýza zasazuje výsledky soutěží GAČR do kontextu závislosti vědních oblastí na podpoře od různých poskytovatelů.

Jiří Chýla ve svém aktuálním blogu reaguje na nedávný příspěvek Daniela Münicha, který se věnoval každoročnímu přerozdělování institucionální podpory výzkumu na vysokých školách.

S opatrným optimismem je možné prohlásit, že spolupráci českých a britských vědců v rámci programu Horizon Europe, Euratom R&T a kosmického programu Copernicus nic nebrání a výborná česko-britská vědecká spolupráce může i nadále pokračovat.

Po zrušení kafemlejnku se u nás výzkumné organizace hodnotí pomocí tzv. Metodiky 2017+. Tomáš Opatrný měl možnost účastnit se práce mezinárodního hodnotícího panelu, jehož úkolem bylo hodnotit nejmenovanou vysokou školu. Své postřehy z panelu shrnuje v následujícím článku.

Každoroční porcování institucionální podpory výzkumu na vysokých školách bez dlouhodobějších principů a doprovázené každoročním zpožděním znejišťuje a brzdí koncepční rozvoj škol a jejich výzkumných týmů. Pochybné proporce, v jakých je podpora mezi školy a obory rozdělována, jsou stále poplatné kafemlejnku, který oficiálně skončil již před lety.

Václav Hořejší, letošní držitel ocenění Česká hlava, se ve svém blogu zamýšlí nad tím, co ho letos ve vědě zaujalo, co se povedlo a nepovedlo a co nám přeje v roce 2021.