Snaha stát se excelentním vědcem podle bibliometrických měřítek je v českých podmínkách typickým nevyhratelným krysím závodem, který účastníky navíc nutí se podbízet a lhát. Využijme příležitost, kterou nám dává současná kritická situace, k tomu, abychom se z něj vymanili.

Ředitel Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Praze Lukáš Ferkl vyzval vědeckou obec, aby prostřednictvím útrat za zboží, služby a investice pomohla domácí ekonomice. Navrhuje realizovat plánované výdaje ve vědeckých projektech již nyní a neodkládat je na konec kalendářního roku, jak bývá v akademickém prostředí zvykem. Svůj nápad vysvětluje v krátkém rozhovoru.

V posledních dnech často vzpomínám na Ivana Dejmala, před téměř třiceti lety ministra životního prostředí. Říkával, že naši cestu zmaru může zvrátit jen katastrofa „střední velikosti“ – taková, která nás opravdu zasáhne, ale zároveň úplně nezničí. Zdá se, že ta katastrofa střední velikosti přišla, v jinak pohodlné Evropě nás postihlo něco, co jsme si ještě před pár měsíci vůbec nedovedli představit.

Pandemie koronaviru odhalila, že mezinárodnímu společenství chybí účinné mechanismy spolupráce. V prvních fázích krize se jako nejúčinnější ukázala „izolacionistická“ opatření, ta však nemohou být řešením dlouhodobým. Současně se ukazuje, že rozhodnutí vlád a krizových štábů jsou přijímána, jsou-li podložena srozumitelnými expertními poznatky. Věda tak nabízí společný globální jazyk pro věcnou diskusi a formulaci návrhů řešení těch největších výzev.

Jednorožec (anglicky unicorn) je módní označení pro technologickou společnost s tržní kapitalizací více než 1 miliarda USD, která není veřejně obchodována. Její obchodní model je založený na agresivním mezinárodním růstu financovaném zejména navyšováním základního kapitálu. Jejich poetický název vznikl údajně proto, že tyto společnosti jsou – stejně jako mýtičtí jednorožci – krásné a vzácné.

Evaluace programů výzkumu, vývoje a inovací stále vzbuzují obavy mnohých pracovníků poskytovatelů účelové podpory a dalších členů systému řízení VaVaI. Co jsou evaluace, proč a kdo je má provádět? Co je jejich výsledkem a jak s ním nakládat?

Pandemie koronaviru zavřela brány škol – od mateřských až po vysoké. Opravdu bylo nutné ukončit výuku všude? Na slovenských vysokých školách to bylo podle Jozefa Hvoreckého hlavně kvůli nevyužitým eurofondům a neochotě učit moderně.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zatím nezveřejnilo opatření, kterými by reagovalo na koronavirovou krizi v oblasti vysokých škol a výzkumu. Tato témata zůstávají ve veřejné pozornosti ve stínu zejména maturity, svatého grálu české vzdělávací politiky, a relativní autonomie vysokých škol a výzkumných institucí jim umožňuje v krátkodobém horizontu zatím přijímat opatření ve své gesci.

Z různých důvodů Česká republika nepatří mezi potenciálními doktorandy a postdoktorandy mezi nejatraktivnější destinace. Abychom to změnili, musíme být zkrátka více aktivní a snažit se k nám mladé talenty nalákat. Skupinou, která nám zatím protéká mezi prsty, jsou studenti přijíždějící k nám v rámci programu Erasmus+. Proč bychom se měli pokusit je získat, a jaké cesty k tomuto účelu můžeme využít?

Předminule jsem si stýskal nad publikační slabostí českých společenských věd. Minule jsem v případě věd technických ukázal, že u nás vůči 'starým' zemím EU15 kvantita válcuje kvalitu. Dnes si beru na paškál vědy medicínské. Český publikační výkon v nich za průměrem zemí EU15 zaostává zhruba o celou polovinu.