Využívám příležitost být asi jediným, kdo do roku 2020 veřejně popřeje úspěchy hodnocení a financování vědy v Česku. V Česku se totiž s hodnocením vědy trápíme již skoro tři dekády. V 90. letech měla společnost jiné starosti. V první dekádě nového století došlo k pár neúspěšným pokusům. Nedomyšlenosti a opakované selhávání lidského faktoru vedly k zoufalství, které v druhé dekádě zrodilo automat kafemlejnek.

Dobrat se užitečných informací o výzkumných organizacích v bibliometrických zprávách posledního vládního Hodnocení 2018 je těžké až nemožné. Jejich pojetí bude třeba zásadně překopat. Ale není třeba si zoufat, protože jsme jako vánoční dárek IDEA zpřístupnili interaktivní aplikaci.

Minule jsem si stýskal na publikační slabost českých společenských věd. Dnes se podívám na vědy technické. Srovnání českého publikačního výkonu s průměrem starých zemí EU15 jsem si udělal sám, protože ho oborové zprávy vládního Hodnocení 2018 bohužel neobsahují. I ve vědách technických publikační kvantita válcuje kvalitu.

Třicet let není nijak významně „historicky dlouhá“ doba, ale přesto – nebylo by již přínosné zamyslet se nad vývojem českého vědeckého prostředí v době „po sametu“? Abych šel příkladem, pokusím se zde o velmi zkratkovitý osobní pohled na minulá tři desetiletí okem běžného „dělníka vědy“, který roku 1989 zakončil vysokoškolská studia a stal se vědeckým aspirantem.

Jedna z nejrychleji rostoucích technologických společností v Evropě – český výrobce 3D tiskáren Prusa Research – boří mnohé zažité představy o tom, jak funguje úspěšná firma. Týká se to i toho, jak přistupuje k vývoji a inovacím. Společnost podnikatele Josefa Průši sdílí veškerou technickou dokumentaci o svých produktech zdarma na internetu, odmítá se zabývat patentováním svých vynálezů, nechce budovat žádné speciální marketingové oddělení a odhání od sebe finanční investory.

Začátkem září 2019 se paralelně konaly tři konference světové úrovně zaměřené na vědu a výzkum. Z jejich stopy na Twitteru můžeme vyčíst, že jejich souběh spíše než o nezdařilé koordinaci svědčí o rozvětvenosti badatelských přístupů, pro něž předmět výzkumu představuje věda samotná.

Slovenským akademickým prostředím hýbe diskuze o novém systému vysokoškolských akreditací. Jozef Hvorecký ve svém novém blogu upozorňuje na některé a možné negativní důsledky, které může přinést. 

V České republice vznikly a byly uvedeny do provozu v minulých letech desítky výzkumných infrastruktur, ať už se jedná o velké výzkumné infrastruktury či regionální centra výzkumu a vývoje. Jaké faktory ovlivňují budoucí vývoj v této oblasti? A měl by se vůbec podporovat vznik nových výzkumných infrastruktur?

České společenské vědy v oblasti základního výzkumu nevzkvétají ani třicet let po pádu komunistického režimu. Ztráta na průměr starších zemí EU15 zůstává obrovská. Kafemlejnkové pseudohodnocení nám to dlouhá léta tajilo. Současné pojetí Hodnocení 2018 podle Metodiky 2017+ ve formě oficiálních výstupů nám to bohužel tají i nadále. Přitom poznání existence problému je předpokladem  jeho řešení. Nacházíme se tak nadále ve fázi nula. Příslibem do budoucna jsou kusé zprávy z listopadového jednání vládní Rady pro výzkum.

Od roku 2014 jsem působila jako vedoucí jednoho z výzkumných týmů na českém vědeckém pracovišti. V létě 2016 jsem podala výpověď z pracovního poměru. Důvodem byla má nespokojenost s tím, jak se zachází se zaměstnanci, a pracovní atmosféra, která na mě působila jako diskriminační. Níže shrnuji své dosavadní zkušenosti s řešením této situace.