Doporučením Rady EU 2022/2415 z 2. 12. 2022 o hlavních zásadách zhodnocování znalostí se po několika letech intenzivní diskuze a práce zásadně změnil pohled na transfer znalostí a technologií. V článku autor Jiří Valach s kolegy popisuje jak obecné aspekty uvedené změny, tak konkrétní příklady aktivit, které Centrum pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy realizuje.

V zemích OECD je 73 % veškerých výdajů na výzkum a vývoj hrazeno ze soukromých financí a pouze 27 % z veřejných rozpočtů. Veřejné prostředky na aplikovaný výzkum se započtením zahraničních veřejných zdrojů v roce 2024 porostou. Obavy o aplikovaný výzkum nejsou na místě. Zůstává však otázka, proč se v Česku nedaří zapojit do financování výzkumu více soukromých zdrojů. Přečtěte si k této otázce komentář Heleny Langšádlové, ministryně pro vědu, výzkum a inovace ČR.

Většina výzkumníků je zvyklá propagovat svůj výzkum v rámci vědecké komunity. Díky tomu získávají reference a citace, které jsou jedním z důležitých parametrů v hodnocení kvality výzkumu. Mnoho výzkumníků již pochopilo, že nestačí propagovat své články jen na konferencích a v časopisech, a snaží se přitáhnout pozornost ostatních vědců i pomocí sociálních sítí, blogpostů, vědeckých podcastů, success stories apod.

Získání prvního grantu bývá velká událost v životě postdoka. Napětí navíc vzrůstá, pokud zahájení grantu souvisí se stěhováním do zahraničí. Vojtěch Tláskal v článku popisuje zkušenosti se zahájením českého grantu Postdoc Individual Fellowship v Nizozemsku. Na co si dát při plánování grantu pozor? Na co se připravit?

Konkurenceschopnost humanitních a společenských věd v České republice stále klesá, a to jak v porovnání s ostatními obory, tak i v mezinárodním prostředí. Jako hlavní příčinu vidí Česká asociace pro digitální humanitní vědy jejich nevyužitý potenciál, především v návaznosti na technologický rozvoj. Proto vydala stanovisko, jehož cílem je blíže pojmenovat problémy a upozornit na nedostatky užívané metodiky hodnocení vědeckých výsledků.

Stále důležitějším typem diplomatické aktivity států je vědecká diplomacie. Na příkladu jednání o umístění Evropského spalačního zdroje Naďa Witzanyová ilustruje, jak takové aktivity probíhají v praxi a proč je důležité, aby o principech vědecké diplomacie věděli i mladí vědci a vědkyně a manažeři a administrátoři výzkumu. 

Jak již bylo mnohokrát zmíněno na portálu Vědavýzkum.cz, otevřené publikování se stává častým terčem kritiky. Jedním z důvodů jsou vysoké poplatky, které si vědecká vydavatelství nárokují za vydání vědecké práce v jejich časopisech. V kontextu tohoto tématu může událost, která se stala 17. dubna ve vydavatelství Elsevier, odstartovat revoluci ve vědě.

Vyhrocená opozice vědy a alternativních myšlenkových proudů, kulturní války technokratů s konspirátory nebo některé projevy globalizace přispívají k eskalaci destruktivních sil uvolněných rozpadem velkých kolektivních vyprávění. Reflexe mytologického rozměru skutečnosti – od popkultury přes vědu až po konspirační teorie – je jednou z cest, jak tyto rozpory harmonizovat. Přečtěte si další komentář religionisty Jana A. Kozáka.

Letošní grantové výzvy Grantové agentury ČR (GAČR) přinesly několik novinek, které rozproudily intenzivní debatu ve vědecké komunitě. Přečtěte si komentář Michaela Komma ze spolku Věda žije! k plánovaným úpravám.

Pseudovědění se nevyskytuje jen v obskurních proudech, občas postihuje i „seriózní“ vědce – ty, co rádi předvádějí svou expertízu na fenoménech, jimž nerozumí. Pokud potom média nekriticky přijmou jejich názory, hrozí, že spolu s relevantními informacemi budou šířit bludy posvěcené autoritou vědy. Měli by se vědci vyhýbat společensky atraktivním tématům?