V posledních dnech rozvířil veřejný prostor článek profesora Tomáše Hudlického z Kanady, který kritizoval dle jeho mínění přílišné zvýhodňování žen a různých menšin v konkurzech na pozice ve vědě. Článek byl stažen, což vyvolalo pobouření části akademické obce. Na portálu Vědavýzkum.cz vyšly články Marcely Linkové (1, 2) a Lenky Žákové se vzájemně protichůdným hodnocením názorů T. Hudlického.

Kauza Hudlický zaznamenala v ČR poměrně velký ohlas na to, že o nerovnostech ve výzkumu příliš často nehovoříme. Na můj text zveřejněný na Vědavýzkum.cz reagovala Lenka Žáková. Kauze se také věnovalo několik novinových článků (např. zde a zde), Vesmír se tématu bude věnovat v editorialu a na podporu Hudlického napsal dopis i prorektor UK Jan Konvalinka. Naposledy se ke kauze vyjádřil rektor UK Zima. 

Lenka Žáková, která působí na ústavu Organické chemie a biochemie AV ČR, reaguje na názor Marcely Linkové publikovaný před několika dny na portále Vědavýzkum.cz. Marcela Linková ve svém článku komentovala esej Tomáše Hudlického, která dle jejího názoru obsahovala řadu překonaných názorů. Lenka Žáková ovšem na diskutovanou esej pohlíží z jiného úhlu.

Dne 11. června publikovala moje kolegyně Kristýna Veitová na Facebooku NKC – gender a věda post týkající se eseje Tomáše Hudlického z Brock University, která se věnuje faktorům, které ovlivňují rozvoj oboru organické syntézy. Post vyvolal značný ohlas a ukazuje na úroveň diskuse o genderové nerovnosti a předsudcích v českém akademickém prostředí. O co tedy jde?

Podle nového výzkumu Psychologického ústavu AV ČR mají vedoucí kateder a týmů ve STEM i SSH oblasti podobně pragmatický postoj k systému hodnocení a financování vědy a uplatňují obdobnou manažerskou logiku výkonu a odměny. Mají však diametrálně odlišné podmínky pro její uplatňování.

Pro komunikaci ve 21. století již nestačí, aby vědec vydal pouze článek v některém z uzavřených časopisů, za standardní se považuje zveřejnit také data, metadata a další potřebné informace. Open Science představuje nový moderní způsob, jak dělat výzkum a otevřít přístup k výzkumným výsledkům i datům prostřednictvím nových digitálních technologií a nástrojů, které vedou k posílení vědecké spolupráce.

V tomto stručném zamyšlení se hodlám věnovat dvěma nešvarům při výkladu pravidel veřejné podpory v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, se kterými jsem se nedávno setkal, a které dle mého názoru vycházejí z neznalosti základních principů práva Evropské unie (EU).

Momentálně v druhé polovině května 2020 nevypadá svět z pohledu mladých firem příliš růžově. Bohužel se spolu s nimi v následujících letech poveze i zbytek ekonomiky. Relativně krátké výpadky v počtu a výkonnosti mladých firem mají totiž rozsáhlé a dlouhodobé makroekonomické dopady.

Otevřený přístup k výsledkům výzkumu (open access) představuje příležitost k akceleraci výzkumných aktivit. Zároveň však klade před vedení výzkumné organizace několik otázek, mezi nimi například ty, zda přínosy otevřeného přístupu převáží náklady s ním spojené a jak celou věc technicky a organizačně zajistit. Zatím nejasné cíle ze strany státu a požadavky ze strany poskytovatelů podpor přitom příliš nepomáhají.

Mezinárodní a mezisektorová spolupráce v oblasti vědy a výzkumu vede k lepším výsledkům a pokroku, což je známý fakt, o kterém není třeba diskutovat ani psát. Jaká je ale praktická stránka mobilit z úhlu pohledu personalisty či referenta zahraničních pracovníků na české univerzitě? A jak situaci zkomplikovala aktuální pandemie?