V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten ve třech příspěvcích postupně analyzuje problematické aspekty české vědy. Výzkum nemají dělat všude, píše v tom třetím a posledním.

Kolem otázky, "zda si na sebe věda může vydělat", se točila debata, kterou organizovaly na konci května Lidové noviny. Správné nastavení systému hodnocení kvality a přerozdělování financí je klíčové, shodli se účastníci. Veřejnost se totiž stále více zajímá, kam a pro jaký účel jsou veřejné prostředky vynakládány. Portál Vědavýzkum.cz byl partnerem této akce - moderování se ujal Aleš Vlk.

V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten bude ve třech příspěvcích postupně analyzovat problematické aspekty české vědy. Tentokrát se zabývá úrovní vědecké práce.

V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten bude ve třech příspěvcích postupně analyzovat problematické aspekty české vědy a to zejména s důrazem na společenské vědy.

U příležitosti slavnostní ceremonie Dies academicus na Masarykově univerzitě v Brně přednesl její rektor Mikuláš Bek projev, v němž zdůraznil zásadní roli univerzit v současné společnosti. Se svolením zde projev v plném znění uveřejňujeme.

Časopis Times Higher Education zveřejnil 19. dubna 2018 statistiku citací vědních disciplín. Klade si především otázku, kolik z publikací není nikdy nikým citováno. Závěry mohou být zásadní jak pro hodnocení vědy na úrovni státu či poskytovatelů, tak uvnitř výzkumných organizací.

Je namístě uvítat některé z návrhů, které představil Andrej Babiš ve své reflexi (Zavádíme férová pravidla podpory výzkumu, Lidové noviny, 5. 3.), především pak jeho postoj k velkým vědeckým infrastrukturám a podpoře juniorních vědců/vědkyň. Rád bych se vyjádřil k něčemu, co z textu vyplývá, i když to v něm explicitně nezazní. A to ke složité otázce, která tvoří netematizované normativní východisko celé stati: jaká má být věda?

Co je v českém systému doktorského studia špatně? Školitelé mají moc studentů a nemají pak na ně čas. Doktorandi moc učí a málo bádají – i proto, že suplují práci svého školitele. Školitel, který není schopný získat dost peněz z grantů, by prostě neměl mít PhD studenty. A student, který se vlastně nechce vědě věnovat a jen neví, co dál, by neměl o PhD vůbec usilovat.

„Jako člen mezinárodní rady RVVI si za účelem dalšího zlepšení mezinárodního postavení české vědy dovolím komentovat fungování Grantové agentury ČR... díky vědomostem o financování vědy v jiných zemích věřím, že české vědě by mohly prospět změny v některých procesech," píše profesor Josef Michl v článku Věda a pravidla jejího řízení v únorovém Vesmíru. Zde přinášíme reakce na návrhy prof. Michla a názory předních českých vědců na stav hodnocení a financování české vědy a potřebné změny.

Národní hodnocení výzkumu v České republice s přepočtem výsledků na peníze, nazývané „kafemlejnek“, zanechalo v části vědeckého prostředí stopy, které nebude snadné zamést. Výzkumným organizacím neposkytuje potřebnou zpětnou vazbu, převážně nehodnotí kvalitu, přitom ovlivňuje sto procent finanční podpory na jejich rozvoj. Mnoho výzkumných organizací mimo Akademii věd zároveň přebírá jeho mechanismus pro vnitřní nakládání s rozpočtem na vědu.