JIří Grygar, přední český astronom a astrofyzik, ve svém komentáři mapuje uplynulých sto let české vědy. České podnebí nebylo vždy k vědě vlídné, přesto se dokázala příznivě rozvíjet. Jak je na tom ale česká věda dnes? Je její příznivý vývoj v ohrožení? Nad tím se Jiří Grygar zamýšlí v následujících řádcích.

„Je dobré mít nobelistu na univerzitě, ale ne na katedře“, zmínil se nedávno jeden můj německý kolega při náhodné diskusi. Říjnové oznámení laureátů je jedním z mála okamžiků, kdy věda dostane na pár hodin titulní stránky zpravodajských serverů – z pohledu PR jde o mimořádně účinně vynaložených několik milionů dolarů. Ptát se na škodlivost této ceny může znít nepatřičně.

Honba za body, které plynuly z recenzovaných článků, přičemž si nikdo příliš nelámal hlavu s jejich kvalitou. A za body peníze. Kafemlejnek generující kvantitu na úkor kvality. Tak ještě nedávno vypadalo hodnocení a financování výzkumných organizací. Proto se vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) rozhodla tento neutěšený stav ukončit a připravit systém nový, založený jak na nezávislém posouzení výsledků v nejlepších časopisech, tak na užitečnosti pro společnost či na kvalitě samotné organizace, která výzkum provádí a která by měla prokázat jeho účinné řízení.

V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten ve třech příspěvcích postupně analyzuje problematické aspekty české vědy. Výzkum nemají dělat všude, píše v tom třetím a posledním.

Kolem otázky, "zda si na sebe věda může vydělat", se točila debata, kterou organizovaly na konci května Lidové noviny. Správné nastavení systému hodnocení kvality a přerozdělování financí je klíčové, shodli se účastníci. Veřejnost se totiž stále více zajímá, kam a pro jaký účel jsou veřejné prostředky vynakládány. Portál Vědavýzkum.cz byl partnerem této akce - moderování se ujal Aleš Vlk.

V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten bude ve třech příspěvcích postupně analyzovat problematické aspekty české vědy. Tentokrát se zabývá úrovní vědecké práce.

V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten bude ve třech příspěvcích postupně analyzovat problematické aspekty české vědy a to zejména s důrazem na společenské vědy.

U příležitosti slavnostní ceremonie Dies academicus na Masarykově univerzitě v Brně přednesl její rektor Mikuláš Bek projev, v němž zdůraznil zásadní roli univerzit v současné společnosti. Se svolením zde projev v plném znění uveřejňujeme.

Časopis Times Higher Education zveřejnil 19. dubna 2018 statistiku citací vědních disciplín. Klade si především otázku, kolik z publikací není nikdy nikým citováno. Závěry mohou být zásadní jak pro hodnocení vědy na úrovni státu či poskytovatelů, tak uvnitř výzkumných organizací.

Je namístě uvítat některé z návrhů, které představil Andrej Babiš ve své reflexi (Zavádíme férová pravidla podpory výzkumu, Lidové noviny, 5. 3.), především pak jeho postoj k velkým vědeckým infrastrukturám a podpoře juniorních vědců/vědkyň. Rád bych se vyjádřil k něčemu, co z textu vyplývá, i když to v něm explicitně nezazní. A to ke složité otázce, která tvoří netematizované normativní východisko celé stati: jaká má být věda?