V článku Michaela Šebka na tomto serveru z 5. 12., nazvaném R.I.P. kafemlejnku, přichází Bílá paní a inspirovaném článkem Václava Hořejšího Kafemlejnek – dobrý sluha a zlý pán? z 2. 12. 2016 se jeho autor nejdříve podivuje, proč jeho oblíbený kafemlejnek upadl v nemilost a „byl zrušen právě ve chvíli, kdy už byl docela rozumný – anebo právě proto?“ a poté se věnuje Metodice 17+, která by měla Šebkův oblíbený kafemlejnek nahradit a jež se mu jeví „jako Bílá paní: Každý o ní mluví, ale kdo ji kdy viděl?“

Tento text je inspirován článkem Václava Hořejšího Kafemlejnek – dobrý sluha a zlý pán?, který vyšel zde 2. 12. 2016. V něčem s ním souhlasím, v něčem ne, a konečně jsem se odhodlal to sepsat. Dovolím si předpokládat, že čtenář tohoto blogu je obeznámen jak s proklínaným kafemlejnkem, tak s tahanicemi okolo hodnocení naší vědy vůbec.

V diskusích kolem hodnocení českého výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) se s velkou frekvencí objevuje pojem “kafemlejnek”. Je tak posměšně označován před téměř deseti lety přijatý systém, ve kterém je každému výsledku (vědecké publikaci, knize, patentu, ...) přiřazen určitý počet bodů...

Ani renomované vědecké databáze už nejsou vůči nástupu tzv. predátorských časopisů imunní. Česko je ze zemí OECD sedmé nejhorší, leč podíl pochybných studií činí 1,3 procenta. V Albánii je pak podezřelá celá třetina.

Může být i diskuse o hodnocení vědy označena módními slovy post-pravdivá či post-faktická? Bohužel ano, jak ukazuje článek Jiřího Chýly Münich nebo Šebek? uveřejněný na tomto blogu 21. 11. 2016.

Vědci se obávají nejistot ohledně grantů i smluv. Vadí jim Trumpův odpor k faktům, vědě či urážky cizinců.

Kolegové z IDEA na 2. 12. 2016 připravují seminář s názvem "Motivační účinky podpory výzkumu a vývoje ve firmách: Kontrafaktuální přístup k hodnocení programů". O významu slůvka kontrafaktuální nemá v Česku ponětí 99,9 % lidí a slovo dosud nemá český ekvivalent. Odkazuje na metodu odhadující dopady nejrůznějších vládní intervencí. V tomto případě čistých dopadů firemních dotací na výzkum a vývoj.

Agentury „propagující vědu“ předstírají vazby na EU a zkoušejí „sosat“ z grantů.

11. listopadu vyšly na tomto portálu dva texty, jeden od Daniela Münicha a druhý od Michaela Šebka, které komentují nedávno zveřejněné výsledky II. pilíře hodnocení výzkumných organizací. Následně vyšel 14. listopadu druhý článek Michaela Šebka, v němž odmítá Münichovu kritiku. Rozhodl jsem se být samozvaným rozhodčím jejich sporu. Můj verdikt: na body vítězí jasně Münich.

Novináři, politici, ale i mnozí lidé z vědecké branže se často podivují, proč tak málo českých vědců nedosáhne na poměrně tučné granty od Evropské výzkumné rady (ERC). Někteří z nich soudí, že hlavním důvodem je to, že „naše výzkumná pracoviště až na pár výjimek nevytvářejí prostředí, které přeje podávání žádostí a řešení výzkumných projektů.“