Impakt faktor (IF) časopisu je primitivní ukazatel. I proto je tak populární. Někteří akademici ho vzývají až s nábožensky slepou úctou. Nechávají ho rozhodovat o docenturách a profesurách a věří, že se podle něj dá věrohodně měřit kvalita vědeckých pracovišť. Pomýlenost a zaslepenost některých akademiků v této věci kontrastuje s tím, jací odborníci to jinak ve svých oborech jsou. Dnes zkusím vysvětlovat polopatě, na příkladech s obrázky.

Dobří vědci neustále opakují: věda je mezinárodní. Musí být totiž obohacována novými nápady, ideálně i odjinud, aby neustrnula. Dokladem, že nejdůležitější objevy vycházejí z činnosti vícerých týmů, je nejnovější žebříček Nature Index Collaborations. Nejvíce spoluprací v něm mají američtí a čínští vědci.

Rada vysokých škol kritizuje Metodiku17+ pro její nekonkrétnost, Jiří Nantl pro nekompatibilitu se současným právem, Václav Hořejší zase touží po stejném hodnocení univerzit a Akademie věd...

Navrhly ji čtyři desítky z 54 ústavů Akademie věd a na sněmu byla jasně zvolena nástupkyní Jiřího Drahoše. Po prezidentově podpisu začne jednat i s politiky. „V žádném případě bychom nesouhlasili, aby rozpočtová kapitola Akademie věd spadla pod plánované ministerstvo výzkumu,“ říká biochemička Eva Zažímalová. S kolegy se obává eventuálních politických tlaků.

Říká se, že političtí propagandisté a obchodníci s drogami nemají konzumovat vlastní zboží. Této staré moudrosti se nedržel úřad vicepremiéra Bělobrádka, a tak se při práci na Metodice 2017+ podle všeho zasnil a přenesl do časů, když již bude platit nějaký nový, zatím ovšem ani nenapsaný zákon o podpoře výzkumu. Výsledkem je několik poměrně podstatných problémů, z nichž některé se projevují už teď a další vystoupí na povrch časem.

Proč z nejvyspělejších zemí světa (OECD) právě Česko dává na společenské vědy nejmenší podíl veřejný výdajů na vědu a výzkum (VaV)? Jsou si toho vědomi kapitáni našeho systému VaV a co na to říkají? Ví se proč tomu tak je a je v tom nějaký strategický záměr? Ne. Současný stav je výsledkem slepé historie, neschopnosti se na něčem jiném než status-quo shodnout a nedostatku kvalitních informací, které by situaci ozřejmily a změny opodstatnily.

Začátek nového roku je podle mého názoru dobrým okamžikem pro jakousi soukromou aktualizovanou inventuru mých názorů na hlavní otázky vědní politiky v České republice, a to i v souvislosti s tím, že jsem jedním z poradců premiéra pro oblast výzkumu a vysokých škol. Následující text je pokusem o takový přehled. Některé pasáže jsou sice více či méně opakováním toho, co jsem už někde napsal, ale myslím, že to nevadí – platí přece, že opakování je matkou moudrosti...

V předchozím příspěvku jsem krátce okomentoval legislativní rej kolem vládní novely zákona 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků, kterou poslanecká sněmovna schválila 25. května 2016 jako zákon 194/2016 Sb. s platností od 1. 7. 2016. To, co se kolem této novely děje, je smutnou ilustrací bezradnosti vlády ve věci, která vyžaduje znalost souvislosti právních norem EU v oblasti výzkumu a vývoje s našimi národními právními normami.

Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) na svém listopadovém zasedání schválila novou metodiku hodnocení výzkumu (tzv. Metodika 17+) a odeslala ji do meziresortního připomínkového řízení. Po mnoha letech diskusí a utracených mnoha desítkách milionů korun z evropských fondů (původní rozpočet tzv. IPn Metodika byl plánován na cca 110 mil. Kč) je konečně k dispozici oficiální dokument, který má být předložen ke schválení vládě. Všimněme si zde několika momentů, zejména z pohledu vysokých škol.

Všechny noviny nyní bilancují události roku 2016 a vyhlíží události roku 2017. O pokroku v hodnocení české vědy jsem tam ale nenašel nic. Tak si zabilancuji sám zde. Pokud jde o hodnocení VaV byl rok 2016 rokem zklamaných nadějí. A v roce nadcházejícím tomu bohužel velmi pravděpodobně nebude jinak.