Když Evropská komise před necelým desetiletím schválila projekt výstavby a vývoje laserových systémů ELI (Extreme Light Infrastructure), dala zelenou první velké výzkumné infrastruktuře za někdejší železnou oponou. Jeden z pilířů této „největší světové laserové laboratoře“, jak ji charakterizoval prestižní vědecký časopis Nature, se v následujících letech podařilo dobudovat ve středočeských Dolních Břežanech. Další v maďarském Szegedu. Třetí, rumunský pilíř má zatím zpoždění.

Článek Jiřího Chýly „Červené karty pro Jiřího Nantla” je jako obvykle precizně podložený fakty a velmi správně vyvrací několik velmi nesprávných (a obávám se, že záměrně tendenčních) tvrzení Jiřího Nantla. Především to, že podle Nantla je Akademie věd „špičkovou, ale od vzdělávání separovanou výzkumnou instituci“, a to, že „Sobotkova a Babišova vláda sledovaly politiku podpory Akademie a stagnace vysokých škol“.

Čas od času mi v e-mailu přistane článek nebo proklamace kritizující bibliometrické ukazatele. Namnoze oprávněná kritika však často trpí dvěma zásadními nedostatky. Jednak pomíjí reálné alternativy k hodnocení pomocí bibliometrie. A dále neberou v potaz, že s bibliometrickými ukazateli pracují lidé z masa a kostí, jejichž schopnost pojmout rozsáhlé sestavy alternativních ukazatelů mají své limity.

Včely kyjorožky přišly s nevídanou verzí rodičovské péče ve světě hmyzu. O potomstvo se nestarají jen samičky, ale i více tatínků a „otčímů“. Studii českých vědců otiskl prestižní časopis PNAS.

Nerušme Akademii věd, ale donuťme ji metodou cukru a biče dělat to nejlepší, co umí. Reakce Dalibora Štyse na nedávné články Jiřího Nantla a Jiřího Chýly.

Za hrubé fauly na skutečnosti týkající se Akademie věd v příspěvku Nature Index 2019 a co nám napovídá uděluji jeho autorovi Jiřímu Nantlovi dvě červené karty.

„Naše společná expedice s českými vědci se bude v Súdánu zabývat adaptací společností na klimatickou změnu,“ říká Dorian Fuller, přední světový archeolog.

Jiří Nantl se ve svém novém blogu zamýšlí nad výsledky žebříčku Nature Index, kde se ze všech českých výzkumných organizací nejvýše umístila Akademie věd ČR. Co nám to ale říká? A nebylo by pro českou vědu lepší mít raději univerzitu na skutečně excelentní úrovni?

Genetik ruského původu Pavel Flegontov z Ostravské univerzity publikoval práci v časopise Nature, jež jej posouvá k další spolupráci se slavným vědcem z Harvardu. Nestává se každý den, aby vědcům z Ostravské univerzity vyšla studie v prestižním časopise Nature. Nedávno se to povedlo genetikovi Pavlu Flegontovovi (35), který přišel do ČR z Ruska a působí i v Biologickém centru Akademie věd v Českých Budějovicích.

V následujícím blogu bych chtěl polemizovat s některými názory Jana Valenty z článku Hledá se klíč k otevřenému přístupu.