Zobrazení položek podle značky: kafemlejnek

Ne, není. Obě tvrzení v nadpisu jsou stejně nepravdivá! V reakci na příspěvek Dalibora Štyse Zastavme Metodiku 17+, vzkazuje nám Nature Index tu stručně porovnám tři metodiky hodnocení vědy a výzkumu: starší, ryze český a spíš neblaze proslulý Kafemlejnek 2010-2 a 2013-5, právě nabíhající světem inspirovanou novou národní Metodiku 17+ a nový zahraniční Nature Index.

Protože to nejde. Jinak by se to stalo už dávno, naše vztahy s Izraelem jsou už dávno nadstandardní a zástupce ředitele Weizmannova ústavu Avigdor Scherz, který přišel s nabídkou pomoci v roce 1999, nebyl jistě první.

V článku Zastavme Metodiku 17+, Vzkazuje nám Nature Index se Dalibor Štys snaží přesvědčit čtenáře, že k tomu, aby se naše výzkumné organizace dostaly na úroveň rakouského Institutu pro vědu a techniku (Institute for Science and Technology, IST), je třeba se vrátit ke kafemlejnku. Z jeho argumentů je zjevné, že si nejen nepamatuje, v čem byl zločin kafemlejnku a v čem je podstatný pokrok Metodiky 17+, ale především že nechápe, v čem je podstata úspěchu IST či podobných institucí jako je Weizmanův ústav či ETH Curych a co je tedy třeba změnit, chceme-li se těmto institucím přiblížit.

Jak odpovídá v rozhovoru Petr Dvořák, budou se podle Metodiky 17+ rozdělovat jen necelá 3 % institucionální podpory vysokých škol. Vnitřní demokracie na univerzitách zařehtá radostí a peníze z RVO vnitřně přerozdělí, protože už nebude třeba si udržovat ani ty otravné „producenty kafemlejnku“, natož nějaké skutečné vědce. A, jak jsem psal, univerzitám se bude přezdívat finanční černé díry.

Světlo světa spatřilo programové prohlášení možná-vlády ANO+ČSSD. Pokud jde o oblast výzkumu, vývoje a inovací (VVI), je stručné. Stručnější než volební sliby a ještě stručnější než program vlády současné, té bez důvěry. I kdyby budoucí vláda nedělala v oblasti VVI nic nového, takový program splní levou zadní. Při spoustě problémů české vědy jsou nulové ambice formované vlády překvapivé.

Velká Británie provádí hodnocení výzkumu na tamních univerzitách už více než 30 let a nasbírala bohaté zkušenosti. I přípravě toho v roce 2021 budou věnovat řadu let včetně osvěty a veřejných konzultací. České ministerstvo školství dosud nemá zkušenosti skoro žádné. Ačkoliv by podle Metodiky 2017+ mělo hodnocení dokončit do roku 2020, skoro celý rok 2017 se toho moc nedělo. A i dnes jsou veřejně známy jen obtížně vyhledatelné hrubé obrysy. Jak tohle zase skončí?

Stále běží horká fáze Hodnocení 2017 podle nové Metodiky 2017+. Jako člen jednoho z šesti odborných panelů sleduji cvrkot a dělím se o zkušenosti, názory a otázky, které visí ve vzduchu. Úvod pro méně znalé jsem sepsal v 1. dílu. V 2. dílu jsem popsal první dojmy, v 3. dílu praktické zkušenosti. Dnes shrnu dosud nabyté zkušenosti, jak jsem je zaznamenal.

Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) uspořádala dne 20. 3. 2018 již druhé konferenční setkání k implementaci nové Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory, tentokrát v Praze na půdě Univerzity Karlovy. Seznámila odbornou veřejnost s dosavadním průběhem hodnocení a sbírala podněty pro jeho další zlepšování.

Deset principů Leidenského manifestu vysvětluje, jak by se měla a neměla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní české praxi. Přináším další v řadě [1|2] zamyšlení nad principem třetím. Ten varuje, že bibliometrické ukazatele nemusí doceňovat výzkumy místního významu.

Deset principů Leidenského manifestu stručně a jasně vysvětluje a radí, jak by se měla a hlavně neměla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní praxi a rozšířeným pohledům na hodnocení vědy v Česku. Po konfrontaci prvního principu s českou realitou přináším zamyšlení nad principem druhým.