Zobrazení položek podle značky: kafemlejnek

Na společenskovědní výzkum dává Česko nejmenší podíl prostředků v celé EU. Nejde přitom o záměr, ale o náhodu, která ovšem některým přišla vhod. Nízká kvalita a relevance našeho společenskovědního výzkumu je neblahým dědictvím totalitních režimům, kterým tyto vědy sloužily. Korunu všemu posléze nasadil kafemlejnek.

Reaguji na článek Daniela Münicha "Dejte peníze, ale na nic se nás moc neptejte". V řadě bodů se s ním dá souhlasit. Zároveň je v jeho článku i celá řada nepochopení podstaty problému.

Metodika M17+ navržená Sekcí místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace vyvolala řadu kritických diskusí a byla nedávno nazvána „dobře míněným polotovarem“. Chtěli bychom krátce poukázat na to, čím Metodika M17+ je a čím není, především v porovnání s principy hodnocení jednak navrženými v projektu IPN Metodika a jednak aplikovanými AV ČR v roce 2015.

Stávající kafemlejnek prý definitivně končí. Po roce 2020 ho má údajně nahradit hodnocení podle Metodiky 2017+. Sliby chyby. Nevěřím tomu, protože by již dávno musely probíhat intenzivní přípravy. Nejspíše se myslím zopakuje historie a jako provizorium bude na další "přechodné" období schválen kafemlejnek 2.0. Snahy o zavedení celonárodního institucionálního hodnocení v minulosti selhaly již mnohokrát a selžou i nyní. Není již načase se z dosavadních chyb poučit, neopakovat je a zkusit to jinak?

Že je rozdělování peněz podle bodů z kafemlejnku v řadě ohledů padlé na hlavu se už dobře ví. Pro budoucnost vysokoškolské vědy jsou však ještě horší perverzní motivace, které slepé přiřazování bodů vědeckým výsledkům vyvolává a odměňuje. Perverzní motivace se již naplno realizují ve společenských a humanitních vědách. A na řadě jsou další vědní obory. Zde je první série oblíbených kafemlejnkových receptů.

V minulém týdnu do probíhajících debat o hodnocení výzkumu a taktéž o bilancování působení vicepremiéra pro vědu v tomto volebním období přispěl Jiří Chýla. Jeho vstup potěšil vládní sekci pro výzkum, která na twitteru inzerovala tento příspěvek jako polemiku se mnou a Danielem Münichem, resp. našimi komentáři v Lidových novinách dne 5. 4. 2017. Domnívám se však, že radost na Úřadu vlády nebyla na místě, neboť o skutečnou polemiku nejde. S Jiřím Chýlou se v našem pohledu v něčem shodujeme a ve spoustě věcí ovšem zcela míjíme.

V Lidových novinách z 5.4. vyšly dvě krátké úvahy Daniela Münicha a Jiřího Nantla hodnotící působení Pavla Bělobrádka ve funkci vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace. Prvně jmenovaný své hodnocení následně rozvedl v textu na tomto severu, příznačně nazvaném Láhev řízení vědy zůstala poloprázdná.

V kterém oboru lidské činnosti Česko vyprodukuje něčeho více než celé Spojené státy? V ekonomickém výzkumu. Co do počtu článků v konferenčních sbornících registrovaných ve Web of Science jich naši ekonomové na obyvatele publikují skoro 60x více než jejich američtí kolegové. Čtenáři znalí devastačních dopadů kafemlejnku na společenské vědy už tuší, že hrdost zde nebude na místě.

Vlastimil Růžička reagoval 10. 2. na můj dřívější článek „Poznámky k vědní politice v ČR“. Jsem rád, že se v řadě věcí shodneme; nicméně bych chtěl stručně reagovat na body, ve kterých se mnou Vlastimil Růžička nesouhlasí. Pro přehlednost uvádím vždy příslušné Růžičkovy pasáže kurzívou a můj komentář pod nimi.

Václav Hořejší zveřejnil dne 9. 1. 2017 v blogu „Poznámky k vědní politice v ČR“ soukromou aktualizovanou inventuru svých názorů na hlavní otázky vědní politiky v České republice. Dovolím si s některými z jeho závěrů polemizovat. Z textu níže vyplyne, že s jinými jeho názory souhlasím.