Univerzity jsou významnými centry vzdělávání a výzkumu. Stále více působí jako centra „transferu znalostí“ a mimořádný kulturní význam mají pro rozvoj regionů, ve kterých sídlí. Tato „čtvrtá role univerzit“ by měla být v jejich financování zohledněna a tam, kde existují významné regionální disparity, by měl být specificky podpořen také výzkum.

„S českými vědeckými ústavy máme přes padesát spoluprací. Zajímáme se o nová výzkumná centra v Česku – například laser ELI. A máme též zájem o rozvoj další vědecké spolupráce,“ říká Martin Stratmann, jenž předsedá německé vědecké společnosti MaxPlanck Gesellschaft (MPG). Ta v Německu zastřešuje činnost více než 80 elitních vědeckých ústavů, v nichž dnes působí osmnáct nositelů Nobelovy ceny. Její roční rozpočet činí impozantních 44 miliard korun.

První červen 2016 se do historie české vědy zapsal jako den, kdy se po více než deseti letech spolehlivého provozu odmlčel informační systém výzkumu a vývoje (IS VaV). Smutně a nečekaně tak skončilo budování unikátního systému, na který jsme mohli být před světem opravdu pyšní. Kdy a zda vůbec bude systém opět spuštěn je dnes ve hvězdách. Stát selhal v poskytování jedné ze základních systémových služeb. Znalé situace to však už ani moc nepřekvapilo.

Společenskovědní výzkum, včetně bádání v historii, není přednostně záležitostí zajímavou, ale společensky potřebnou a pro současnost i budoucnost užitečnou.

„Založení naší kontaktní kanceláře je možné v každé průmyslové hi-tech zemi, mezi něž určitě patří i Česká republika,“ říká profesor Reimund Neugebauer, prezident Fraunhoferovy společnosti, která exceluje v aplikovaném výzkumu. Její roční rozpočet je 2,1 miliardy eur čili asi 57 miliard korun.

Čeští „humboldtiáni“ by měli sebevědomě propagovat svou vlast, to, že i ona má vědě co nabídnout, říká profesor Helmut Schwarz, prezident Humboldtovy nadace.