
Blogy a komentáře
Ani renomované vědecké databáze už nejsou vůči nástupu tzv. predátorských časopisů imunní. Česko je ze zemí OECD sedmé nejhorší, leč podíl pochybných studií činí 1,3 procenta. V Albánii je pak podezřelá celá třetina.
Může být i diskuse o hodnocení vědy označena módními slovy post-pravdivá či post-faktická? Bohužel ano, jak ukazuje článek Jiřího Chýly Münich nebo Šebek? uveřejněný na tomto blogu 21. 11. 2016.
Vědci se obávají nejistot ohledně grantů i smluv. Vadí jim Trumpův odpor k faktům, vědě či urážky cizinců.
Kolegové z IDEA na 2. 12. 2016 připravují seminář s názvem "Motivační účinky podpory výzkumu a vývoje ve firmách: Kontrafaktuální přístup k hodnocení programů". O významu slůvka kontrafaktuální nemá v Česku ponětí 99,9 % lidí a slovo dosud nemá český ekvivalent. Odkazuje na metodu odhadující dopady nejrůznějších vládní intervencí. V tomto případě čistých dopadů firemních dotací na výzkum a vývoj.
Agentury „propagující vědu“ předstírají vazby na EU a zkoušejí „sosat“ z grantů.
11. listopadu vyšly na tomto portálu dva texty, jeden od Daniela Münicha a druhý od Michaela Šebka, které komentují nedávno zveřejněné výsledky II. pilíře hodnocení výzkumných organizací. Následně vyšel 14. listopadu druhý článek Michaela Šebka, v němž odmítá Münichovu kritiku. Rozhodl jsem se být samozvaným rozhodčím jejich sporu. Můj verdikt: na body vítězí jasně Münich.
Novináři, politici, ale i mnozí lidé z vědecké branže se často podivují, proč tak málo českých vědců nedosáhne na poměrně tučné granty od Evropské výzkumné rady (ERC). Někteří z nich soudí, že hlavním důvodem je to, že „naše výzkumná pracoviště až na pár výjimek nevytvářejí prostředí, které přeje podávání žádostí a řešení výzkumných projektů.“
Za hrubý a záludný faul na fakta o připravovaném Ministerstvu pro výzkum a vývoj jakožto ústředního správního úřadu odpovědného za výzkum a vývoj a nedovolené matení veřejnosti uděluji Jiřímu Nantlovi červenou katru. Uvedených činů se dopustil v článku Co by (také) znamenalo ministerstvo vědy aneb souvislosti, o kterých se nemluví.
Tento text je polemikou s článkem Dana Münicha „Co všechno unese druhý pilíř kafemlejnku“. V předchozím textu „Výběr excelentních výsledků – Pohled do kuchyně Panelu pro technické a informatické vědy“ věnované Panelu EP04 jsem podrobněji popsal jeho práci a metody, kritéria a postupy, které při výběru použil. Laskavému čtenáři doporučuji si nejprve tento text přečíst, protože na něj budu v dalším občas odkazovat.
Úřad vlády zveřejnil výsledky Hodnocení'15 v II. pilíři kafemlejnku. U většiny výsledků však chybí solidnější odůvodnění toho, proč byl výsledek zařazen mezi excelentních 20 %. Řadu výsledků doprovází pouze vágní odkaz na bibliometrické údaje, někdy absentuje odůvodnění úplně a u nemalého počtu výsledků prostě není uvedeno nic. Nad tím, co bylo zveřejněno jako výsledek mnohaměsíčního úsilí expertních panelů, lze jen nevěřícně zakroutit hlavou.
-
Rut Bízková
-
Martin Bunček
-
Vladislav Čadil
-
Pavel Doleček
-
Martin Duda
-
Alice Dvorská
-
Otakar Fojt
-
Ivan Foletti
-
Martin Fusek
-
Ondřej Havelka
-
Radim Hladík
-
Václav Hořejší
-
Pavla Hubálková
-
Jozef Hvorecký
-
Jiří Chýla
-
Miroslav Janeček
-
Lukáš Kačena
-
David Karabec
-
Marcel Kraus
-
Daniel Münich
-
Vladimír Majer
-
Jiří Nantl
-
Eduard Petiška
-
Vlastimil Růžička
-
Martin Rychlík
-
Martin Srholec
-
Michael Šebek
-
Dalibor Štys
-
Jan Valenta
-
František Vácha
-
Martin Víta
-
Jiří Zlatuška
-
Jan Žižka