Ani renomované vědecké databáze už nejsou vůči nástupu tzv. predátorských časopisů imunní. Česko je ze zemí OECD sedmé nejhorší, leč podíl pochybných studií činí 1,3 procenta. V Albánii je pak podezřelá celá třetina.

Může být i diskuse o hodnocení vědy označena módními slovy post-pravdivá či post-faktická? Bohužel ano, jak ukazuje článek Jiřího Chýly Münich nebo Šebek? uveřejněný na tomto blogu 21. 11. 2016.

Vědci se obávají nejistot ohledně grantů i smluv. Vadí jim Trumpův odpor k faktům, vědě či urážky cizinců.

Kolegové z IDEA na 2. 12. 2016 připravují seminář s názvem "Motivační účinky podpory výzkumu a vývoje ve firmách: Kontrafaktuální přístup k hodnocení programů". O významu slůvka kontrafaktuální nemá v Česku ponětí 99,9 % lidí a slovo dosud nemá český ekvivalent. Odkazuje na metodu odhadující dopady nejrůznějších vládní intervencí. V tomto případě čistých dopadů firemních dotací na výzkum a vývoj.

Agentury „propagující vědu“ předstírají vazby na EU a zkoušejí „sosat“ z grantů.

11. listopadu vyšly na tomto portálu dva texty, jeden od Daniela Münicha a druhý od Michaela Šebka, které komentují nedávno zveřejněné výsledky II. pilíře hodnocení výzkumných organizací. Následně vyšel 14. listopadu druhý článek Michaela Šebka, v němž odmítá Münichovu kritiku. Rozhodl jsem se být samozvaným rozhodčím jejich sporu. Můj verdikt: na body vítězí jasně Münich.

Novináři, politici, ale i mnozí lidé z vědecké branže se často podivují, proč tak málo českých vědců nedosáhne na poměrně tučné granty od Evropské výzkumné rady (ERC). Někteří z nich soudí, že hlavním důvodem je to, že „naše výzkumná pracoviště až na pár výjimek nevytvářejí prostředí, které přeje podávání žádostí a řešení výzkumných projektů.“

Za hrubý a záludný faul na fakta o připravovaném Ministerstvu pro výzkum a vývoj jakožto ústředního správního úřadu odpovědného za výzkum a vývoj a nedovolené matení veřejnosti uděluji Jiřímu Nantlovi červenou katru. Uvedených činů se dopustil v článku Co by (také) znamenalo ministerstvo vědy aneb souvislosti, o kterých se nemluví.

Tento text je polemikou s článkem Dana Münicha „Co všechno unese druhý pilíř kafemlejnku“. V předchozím textu „Výběr excelentních výsledků – Pohled do kuchyně Panelu pro technické a informatické vědy“ věnované Panelu EP04 jsem podrobněji popsal jeho práci a metody, kritéria a postupy, které při výběru použil. Laskavému čtenáři doporučuji si nejprve tento text přečíst, protože na něj budu v dalším občas odkazovat.

Úřad vlády zveřejnil výsledky Hodnocení'15 v II. pilíři kafemlejnku. U většiny výsledků však chybí solidnější odůvodnění toho, proč byl výsledek zařazen mezi excelentních 20 %. Řadu výsledků doprovází pouze vágní odkaz na bibliometrické údaje, někdy absentuje odůvodnění úplně a u nemalého počtu výsledků prostě není uvedeno nic. Nad tím, co bylo zveřejněno jako výsledek mnohaměsíčního úsilí expertních panelů, lze jen nevěřícně zakroutit hlavou.