Tituly před jménem i za jménem. Těmi se mohou pyšnit politici, kteří mají akademické zázemí. Mezi takové vrcholné politiky se chce zařadit Jiří Drahoš, někdejší předseda Akademie věd, jenž ohlásil dokonce kandidaturu na prezidenta ČR. Na nejvyšší akademickou hodnost – na profesuru – byla obzvláště hrdá předminulá hlava státu: Václav Klaus.

Vysoká byrokratizace české vědy úzce souvisí s absencí hodnocení výzkumných organizací (kromě AV ČR). Poměr financování výzkumu a vývoje (VaV) je příliš vychýlen směrem ke grantům. Granty jsou totiž hodnoceny, ale výzkumné organizace nikoliv. V takové situaci je problematické podíl institucionálního financování navyšovat. Ale také nelze čekat, že sníží míru byrokracie.

Hned na začátku konference o byrokratizaci vědy mne zaujal náměstek ministra financí Tomáš Vyhnánek tvrzením, že věda není tak úplně společenská služba. Ne, že bych to úplně nečekal, je to totiž reflexe reality, kdy si politici mezi sebou říkají: Když nemáme nové technologie, když nejsou průmyslové spolupráce a když ti vědci ani neučí, k čemu nám ta věda vlastně je?

Věda je z podstaty hodně mezinárodní. První výsledky z nového profesního portálu ResearchJobs.cz ale ukazují, že české veřejné vysoké školy a ústavy loví hlavně Čechy. Na jeden inzerát publikovaný v angličtině připadají tři v češtině.

Jak zde již bylo reportováno, před několika dny se konala půldenní konference na téma „Byrokratizace vědy, aneb proč nebudeme mít nobelistu?“, na kterou jsem byl též pozván. Pozoruhodné bylo, že se nedostavil nikdo z MŠMT, pravděpodobně největšího viníka té dnešní byrokratizace vědy. Většina desetiminutových příspěvků panelistů byla podle mého názoru příliš krotká, dalo by se i říci jalová; zvláště příspěvek místopředsedy RVVI Markse byl mnohomluvný, ale bez jasného názoru, jak s problémem naložit. Nejjasněji a nejkonkrétněji hovořil Radek Zbořil z Univerzity Palackého v Olomouci.

V minulém týdnu do probíhajících debat o hodnocení výzkumu a taktéž o bilancování působení vicepremiéra pro vědu v tomto volebním období přispěl Jiří Chýla. Jeho vstup potěšil vládní sekci pro výzkum, která na twitteru inzerovala tento příspěvek jako polemiku se mnou a Danielem Münichem, resp. našimi komentáři v Lidových novinách dne 5. 4. 2017. Domnívám se však, že radost na Úřadu vlády nebyla na místě, neboť o skutečnou polemiku nejde. S Jiřím Chýlou se v našem pohledu v něčem shodujeme a ve spoustě věcí ovšem zcela míjíme.

Zhruba třetina světových mikroskopů má původ v Brně, kde sídlí společnosti Tescan, FEI, Delong Instruments i Ústav přístrojovové techniky Akademie věd ČR. První československé mikroskopy byly vyvinuty v padesátých letech minulého století. Dnes do světa míří více než 90 % vyrobených přístrojů.

V Lidových novinách z 5.4. vyšly dvě krátké úvahy Daniela Münicha a Jiřího Nantla hodnotící působení Pavla Bělobrádka ve funkci vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace. Prvně jmenovaný své hodnocení následně rozvedl v textu na tomto severu, příznačně nazvaném Láhev řízení vědy zůstala poloprázdná.

Predátorské časopisy podlamují věrohodnost vědeckého publikování. Nejhorší z nich za úplatu bez řádného peer review otisknou cokoliv. Jeffrey Beall, knihovník z University of Colorado, na svém blogu sestavoval seznamy „potenciálně“ predátorských časopisů a vydavatelství...

Kolegové Martin Srholec a Vítek Macháček z IDEA finalizují 'dvojku' v řadě studií o predátorských časopisech. Budou ji prezentovat na veřejném semináři 2. května'17. Téma predátorských časopisů je populární skoro jako akční filmy, takže po 'jedničce' snad ani nešlo neudělat 'dvojku'. Zatímco akční filmy jsou jen zábava, predátorské publikování je velký nešvar a problém. Nová studie IDEA pomůže nahlédnout, jak členitý problém predátorství je, a že se na boj s ním nedají napasovat jednoduché poučky.