Reaguji na článek Daniela Münicha "Dejte peníze, ale na nic se nás moc neptejte". V řadě bodů se s ním dá souhlasit. Zároveň je v jeho článku i celá řada nepochopení podstaty problému.

Proč se financování vysokých škol stalo problémem i za vlády otevřené peněženky? Nebývale ostré vystoupení rektorské konference směrem k vládě, kterou představitelé vysokých škol ve vztahu k tomuto sektoru označili za nejhorší od roku 1989, je vlastně trochu překvapivé.

Článek dr. Srholce usiluje o něco, čemu asi všichni fandíme – o lepší zacílení programů na podporu VaV, které bude podloženo nejen dobrým úmyslem (o tom samozřejmě nikdo nepochybuje), ale i fakty a seriózními rozbory. S politováním však musím konstatovat, že úsilí pana dr. Srholce je tentokrát poněkud „biased“ (jak hezky česky říkáme).

Manlio Vinciguerra pochází ze Sicílie. Donedávna působil na prestižní University College London (UCL), na jedné z nejlepších univerzit v Evropě, ale nově už bádá pod Špilberkem – ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. Tam vzniklo středisko se zkratkou FNUSA-ICRC, jež se zaměřuje na výzkum podstaty nemocí – srdce či nervové soustavy. A jednou z posil je právě Vinciguerra, jehož výzkum má přispět k pochopení příčin vzniku rakoviny, ale též metabolických poruch a podstaty stárnutí.

V dubnu jsem ve svém přípěvku Dobře míněný polotovar zdůraznil několik podle mého názoru zásadních kladných rysů Metodiky hodnocení výzkumných organizací a hodnocení programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací (dále jen Metodika M17+), ale upozornil i na to, že v řadě kroků bude třeba tuto metodiku výrazně upravit a dopracovat.

Péče o zdraví obyvatel. Tomu má jít v souladu s národní strategií vstříc výzkumný a výukový komplex v Hradci Králové, jejž hodlá v letech 2019 až 2022 zbudovat Univerzita Karlova (UK) za 2,6 miliard korun.

Navzdory dřívějším slibům vláda v rozpočtovém výhledu neplánuje výraznější navýšení veřejné podpory veřejných vysokých škol (VVŠ). Reprezentaci vysokých škol se to celkem přirozeně nelíbí a poslední týdny se hlasitě ozývá.

Michael Bojdys přinesl na Univerzitu Karlovu ERC grant za 38 milionů korun. Nyní s ním míří do Německa. Chemii vystudoval v britském Cambridge, pracoval v Liverpoolu i Berlíně. Na podzim 2015 získal Michael J. Bojdys, nyní pětatřicetiletý vědec, prestižní grant Evropské výzkumné rady (ERC) ve výši 38 milionů na své pětileté bádání.

Peníze takříkajíc „na dřevo“ v podobě přímých dotací na výzkum a vývoj (VaV) jsou jeden z hlavních nástrojů české inovační politiky. Programy typu IMPULS, TIP či TRIO na Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO) anebo ALFA a EPSILON poskytované Technologickou agenturou České republiky (TA ČR) však mohou financovat i projekty, které by se uskutečnily bez ohledu na dotace.

V půli března upozornily Lidové noviny na nevídaný případ. Jedna z nejcennějších památek dějin vědy – Mendelův rukopis z roku 1865 o křížení hrachu, který položil základy genetiky – zmizela bez povolení z Česka. Asi dva roky byla ve Vídni, mimo starobrněnské augustiniánské opatství, kde ji geniální Gregor Mendel sepsal. Naštěstí už je zpět v ČR. Díky tomu si spis mohl v opatství prohlédnout i držitel Nobelovy ceny za chemii z roku 2015.