České instituce neumí získávat granty ERC. Stát se musí začít zabývat personální politikou ve výzkumu. Výsledky letošního kola soutěže o granty Evropské výzkumné rady (ERC), které byly nedávno oznámeny, představují alarmující zprávu o stavu českého výzkumu. V hodnocení výzvy pro začínající samostatné výzkumníky (ERC Starting Grant) získala ČR jediný grant. To je stejný výsledek, jakého dosáhlo Estonsko, které je ale mnohem menší zemí a počtem obyvatel zhruba odpovídá Praze.

Světová databáze Web of Science (WoS) čítá přes 20 tisíc vědeckých časopisů. Průměrný vědecký ohlas článků v nich publikovaných zachycují citační indexy časopisů. Hojně sledovaný index Impact Factor (IF) používá i český kafemlejnek, který z IF odvozuje kvalitu článku a posílá za to vysokým školám peníze. IF je však hodně primitivním ukazatelem. Věrohodnějším měřítkem vědeckého ohlasu časopisu jsou indexy jako Article Influence Score (AIS). Jak velké jsou mezi hodnotami IF a AIS rozdíly a jak si vedou České časopisy?

„Na rovinu je třeba si říct, že z pohledu vědců nebude na vědu nikdy dostatek peněz,“ říká Jiří Nantl, nový expert ODS pro vědu a výzkum.

Ve stínu nekončících debat o konci věčného kafemlejnku (hodnocení výzkumných institucí) zůstává stranou zájmu (ne)hodnocení programů účelové podpory výzkumu a vývoje (VaV). Ačkoliv se v rámci programů formou grantů a dotací rozděluje možná až polovina veřejné podpory VaV, hodnocení programů se u nás neprovádí. To, co se u nás dlouhá léta za hodnocení programů vydává je potěmkinovskou vesnicí. Nespočet vládních strategií a usnesení v dané věci se opakovaně nesplnilo, zodpovědným to moc nevadí, ale peněz daňových poplatníků na nehodnocené programy proudí stálé více.

Mnoho českých akademiků je posedlých impakt faktorem (IF) vědeckých časopisů. Posedlost má na svědomí kafemlejnek, automat předělující pracovištím peníze podle IF, kde jeho vědci posledních pět let publikovali. IF je ukazatel jednoduchý, manipulovatelný, a i proto v řadě případů velmi zavádějící. Špičkové časopisy mají vysoký IF. Vysoký IF však automaticky neznamená, že je časopis špičkový.

Sledujeme média – nejen televizi, ale také internet a všechny možné sociální sítě, např. na mobilu, všude tam, kde se právě pohybujeme - a z dodaných informací a zpráv si vytváříme příběh a svou verzi dějin.

Prázdniny pomalu končí a Sekce Úřadu vlády pro výzkum, vývoj a inovace (VaV) seč může stále oživuje informační systém (ISVaV). Ten se po více než deseti letech koncem května nečekaně odmlčel. Snaha převést správu ISVaV z externích do vlastních rukou je správná. Způsob provedení však byl krajně neprofesionální. Opětovně zprovozněny dosud byly jednodušší a méně významné části ISVaV. Na zprovoznění náročnějších a důležitějších částí si ještě musíme počkat. Koncem roku tak můžeme být zpět tam, kde jsme byli už před lety.

Hospodářské noviny spekulují, že by nám brexit mohl přihrát špičkové zahraniční vědce. Jde myslím jen o zbožné přání. Pokud brexit mezi zahraničními vědci v Británii vyvolal obavy a nejistoty, tak přesun do Česka by pro ně dnes byl cestou z deště pod okap.

Pořekadlo vojenských spojařů říká, že bez spojení není velení. Podobně platí, že bez hodnocení výzkumných organizací nebude kvalitnějšího výzkumu. A bez toho nebude všechno to, co si od veřejných peněz vkládaných do výzkumu všichni slibujeme. Tedy dlouhodobě vyšší hospodářský růst, reálný růst mezd a zlepšování kvality života. I s touto vizí se české vlády poslední dekády podepsaly pod řadu vládních programů a strategií slibujících zavedení moderního systému hodnocení. Vždy však zůstalo jen u slibů a zbožných přání. Kultura hodnocení výzkumných organizací v Česku zůstává i po letech prach bídná a výhled není jiný.

OECD zveřejnilo zprávu o České republice [české shrnutí]. Letos se zaměřila na možné zdroje hospodářského růstu ČR. Dobře zvolené téma v situaci, kdy se z mediální kampaně odborářů může zdát, že k úspěchu stačí rychleji zvedat mzdy. Růstový potenciál Česka zpráva spatřuje v inovacích díky kvalitnějším státním politikám na jejich podporu. Kulantně se nám říká, že inovátoři jsme nic moc a inovační politika státu že stojí za starou bačkoru. Asi to nejdůležitější z celé zprávy je varování, že žába na prameni nejsou peníze, ale špatné inovační prostředí. Důležité to varování v situaci, kdy se v tichosti chystá masívní nárůst finanční podpory VaVaI směrovaný do firem a institucionální změny se vlečou. Ze zprávy OECD jsem vybral pár postřehů a přidal [pár komentářů].