"Mezi studenty už u nás dívky převažují, tvoří asi dvě třetiny," říká v rozhovoru Karel Melzoch, rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze – VŠCHT, která si vaří i vlastní pivo Lachout. Řeč byla o prestižních věděckých týmech i vytížených budovách a nových prostorech.

V kterém oboru lidské činnosti Česko vyprodukuje něčeho více než celé Spojené státy? V ekonomickém výzkumu. Co do počtu článků v konferenčních sbornících registrovaných ve Web of Science jich naši ekonomové na obyvatele publikují skoro 60x více než jejich američtí kolegové. Čtenáři znalí devastačních dopadů kafemlejnku na společenské vědy už tuší, že hrdost zde nebude na místě.

Trumpova rázná antiimigrační a údajně protiteroristická opatření dosti zastínila – alespoň mediálně – další sporný krok nové americké administrativy. Šéfové Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) nebo ministerstva zemědělství USA rozeslali svým zaměstnancům emaily, v nichž zakazují debaty o (hlavně environmentálním) výzkumu mimo úřad. Vědci placení státem tak nesmějí o své práci blogovat, tweetovat, natož mluvit do médií.

Znáte recept na vysoký h-index, se kterým se v Česku můžete dobrat vědecké slávy a žít v úctě a pohodě až do akademického důchodu? I podprůměrní vědci se ho mohou dobrat vzájemným se citováním v konferenčních sbornících, které spolu vydávají. Vysoký h-index je pak někde součástí vstupenky k docentuře, profesuře a k členství ve vědeckých, atestačních, akreditačních a grantových radách. A tam pak lze hlídat hodnotící pravidla založená na sčítání čárek za publikace a citace.

Co když se hodnocení Národního akreditačního úřadu a Metodika 17+ nesejdou? Řešením všech problémů vysokých škol je jedno společné hodnocení všech jejich činností.

Vlastimil Růžička reagoval 10. 2. na můj dřívější článek „Poznámky k vědní politice v ČR“. Jsem rád, že se v řadě věcí shodneme; nicméně bych chtěl stručně reagovat na body, ve kterých se mnou Vlastimil Růžička nesouhlasí. Pro přehlednost uvádím vždy příslušné Růžičkovy pasáže kurzívou a můj komentář pod nimi.

Ministerstvo školství pošle 32 excelentním týmům 5,2 miliardy korun z fondů. Do země díky tomu přijdou i opravdu hvězdné mozky. České vysoké učení technické získalo podporu pěti týmů, Fyzikální ústav Akademie věd ČR a Univerzita Karlova čtyř.

Václav Hořejší zveřejnil dne 9. 1. 2017 v blogu „Poznámky k vědní politice v ČR“ soukromou aktualizovanou inventuru svých názorů na hlavní otázky vědní politiky v České republice. Dovolím si s některými z jeho závěrů polemizovat. Z textu níže vyplyne, že s jinými jeho názory souhlasím.

Ministerstvo školství se zničehonic začalo veřejně divit, že výzkum na jím financovaných vysokých školách není čím hodnotit. Zároveň vyjadřuje naivní naděje, že se situace v dohledné době může zásadně změnit. Ministerstvo sledovalo marnost snah o přípravu celonárodního hodnocení výzkumných organizací dost dlouho na to, aby pochopilo, že by se mělo ve věci hodnocení začít zařizovat po svém. Zákon o výzkumu mu to nabízí celou dobu a v Akademii věd ČR si mohlo vzít příklad, že když se chce tak to jde.

Velmi rád čtu články Daniela Münicha o vědní politice, hodnocení vědy, atd. Poslední jeho článek („Jak podojit vědeckého kozla“) jsem ale přečetl s jistými rozpaky. Kolega Münich sice velmi správně kritizuje naprosto špatné, bezmyšlenkovité použití impaktového faktoru (IF) některých ekonomických časopisů pro přidělování institucionální podpory „kafemlejnkovým“ mechanismem. Celkové vyznění článku je ale takové, že impaktový faktor (IF) je cosi naprosto nesmyslného, co nemá žádný vztah ke kvalitě vědeckých prací publikovaných v odborných časopisech.