Blogy a komentáře
Po čase se vracím k přípravě nové metodiky hodnocení výzkumných organizací. Údajně již definitivně zrušený kafemlejnek by totiž už příští rok mělo nahradit hodnocení podle zgruntu nové Metodiky 2017+. Její koncept lze najít v ZIPu mezi materiály z posledního zasedání Rady (materiál 318/A1). Zatím jde stále pouze o rámcový návrh bez podrobností s dlouhou řadou nejasností.
Jak známo, místopředseda vlády P. Bělobrádek připravuje návrh nového zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, jehož klíčovým bodem je záměr zřídit nové ministerstvo, v jehož gesci by byla podstatná část této problematiky. Věcný záměr zákona prošel připomínkovým řízením a byl nedávno schválen vládou, takže je možno v dohledné době očekávat návrh paragrafového znění.
Lidové noviny v článku z minulého týdne (Čerpání miliard z EU na výzkum se zadrhává, LN, 26. 9. 2016, str. 3) informují o nejnovějším zádrhelu v rámci administrace operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), který spadá pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Vzhledem k výhodné poloze a ekonomickému výkonu země si ani ty nejlepší české univerzity v mezinárodních žebříčcích nevedou dost dobře. Přitom již uběhlo více než čtvrt století od pádu komunismu a státního dirigismu. Chlácholit nás může, že lépe na tom nejsou ani sousední post-komunistické země. Zveřejnění každého nového žebříčku sice u nás vyvolá diskuse, ale prim v nich hraje buď účelová kritika jejich metodiky nebo alibistické výmluvy. Nápadů, jak by naše univerzity mohly zařadit dvojku, je pomálu. Nějaké nápady bych tedy vrátil do hry.
České instituce neumí získávat granty ERC. Stát se musí začít zabývat personální politikou ve výzkumu. Výsledky letošního kola soutěže o granty Evropské výzkumné rady (ERC), které byly nedávno oznámeny, představují alarmující zprávu o stavu českého výzkumu. V hodnocení výzvy pro začínající samostatné výzkumníky (ERC Starting Grant) získala ČR jediný grant. To je stejný výsledek, jakého dosáhlo Estonsko, které je ale mnohem menší zemí a počtem obyvatel zhruba odpovídá Praze.
Světová databáze Web of Science (WoS) čítá přes 20 tisíc vědeckých časopisů. Průměrný vědecký ohlas článků v nich publikovaných zachycují citační indexy časopisů. Hojně sledovaný index Impact Factor (IF) používá i český kafemlejnek, který z IF odvozuje kvalitu článku a posílá za to vysokým školám peníze. IF je však hodně primitivním ukazatelem. Věrohodnějším měřítkem vědeckého ohlasu časopisu jsou indexy jako Article Influence Score (AIS). Jak velké jsou mezi hodnotami IF a AIS rozdíly a jak si vedou České časopisy?
„Na rovinu je třeba si říct, že z pohledu vědců nebude na vědu nikdy dostatek peněz,“ říká Jiří Nantl, nový expert ODS pro vědu a výzkum.
Ve stínu nekončících debat o konci věčného kafemlejnku (hodnocení výzkumných institucí) zůstává stranou zájmu (ne)hodnocení programů účelové podpory výzkumu a vývoje (VaV). Ačkoliv se v rámci programů formou grantů a dotací rozděluje možná až polovina veřejné podpory VaV, hodnocení programů se u nás neprovádí. To, co se u nás dlouhá léta za hodnocení programů vydává je potěmkinovskou vesnicí. Nespočet vládních strategií a usnesení v dané věci se opakovaně nesplnilo, zodpovědným to moc nevadí, ale peněz daňových poplatníků na nehodnocené programy proudí stálé více.
Mnoho českých akademiků je posedlých impakt faktorem (IF) vědeckých časopisů. Posedlost má na svědomí kafemlejnek, automat předělující pracovištím peníze podle IF, kde jeho vědci posledních pět let publikovali. IF je ukazatel jednoduchý, manipulovatelný, a i proto v řadě případů velmi zavádějící. Špičkové časopisy mají vysoký IF. Vysoký IF však automaticky neznamená, že je časopis špičkový.
Sledujeme média – nejen televizi, ale také internet a všechny možné sociální sítě, např. na mobilu, všude tam, kde se právě pohybujeme - a z dodaných informací a zpráv si vytváříme příběh a svou verzi dějin.
- Rut Bízková
- Vladislav Čadil
- Pavel Doleček
- Martin Duda
- Alice Dvorská
- Otakar Fojt
- Ivan Foletti
- Martin Fusek
- Ondřej Havelka
- Radim Hladík
- Václav Hořejší
- Pavla Hubálková
- Jozef Hvorecký
- Jiří Chýla
- Miroslav Janeček
- Lukáš Kačena
- David Karabec
- Marcel Kraus
- Ladislav Krištoufek
- Daniel Münich
- Vladimír Majer
- Jiří Nantl
- Eduard Petiška
- Vlastimil Růžička
- Martin Rychlík
- Martin Srholec
- Michael Šebek
- Dalibor Štys
- Jan Valenta
- František Vácha
- Martin Vlach
- Martin Víta
- Jiří Zlatuška
- Jan Žižka