Co má větší hodnotu? Vizuálně sjednocený a očištěný chrámový prostor odhalující originální umělecké perly, nebo vesnický kostel, v němž se původní výzdoba mísí s kýčovitými obrázky z 19. století, ke kterým se dennodenně modlí naše babičky? Zatímco naše odpověď na tuto otázku může být záležitostí osobního vkusu, památkové zásahy (nejen) minulého století často programově volí první variantu.

Zatímco většina západních turistů dnes za gotickými památkami jezdí do Paříže, Štrasburku či Řezna, málokdo tuší, jaké poklady se nachází na opačné straně Evropy — na dnešním východním Slovensku. Oblast Gemeru totiž skrývá nečekaný příběh. Je to příběh, který narušuje naše zažité představy o bohatém "západu” a chudém "východu”.

Dělat křesťanskou archeologii raného středověku na území dnešního Iráku se na první pohled může zdát jako hledání jehly v kupce sena. I archeolog Karel Nováček, host 44. dílu podcastu Středověk (jinak) trvá, do této oblasti původně přijel hledat islámské památky. Ke svému vlastnímu překvapení zde však místo toho objevil pozůstatky jedné z nejstarších křesťanských provincií vůbec.

Zcela bez pozornosti médií se před pár lety udál významný archeologický nález. Nedaleko od Prahy, v bývalém středověkém hradišti Budeč - mimochodem přechodném domově svatého Václava - byl odkryt hromadný hrob. Kosti více než šedesáti statných mužů vykazující známky násilí nasvědčují, že na tomto místě došlo ke katastrofě. Jaký příběh stojí za touto tragickou událostí? Má masakr na svědomí kníže Boleslav, který se během své cesty za mocí nebál jít přes mrtvoly? A co nám o středověkém násilí může prozradit vizuální a literární tvorba?

V roce 2023, po desítkách let občanských nepokojů a ozbrojených konfliktů je oblast Náhorního Karabachu definitivně připojena k Ázerbajdžánské republice. Z území, které bylo po tisíce let domovem arménské populace, v důsledku tohoto politického kroku i propuknuvšího násilí okamžitě prchá celé jeho původní obyvatelstvo. Proč před tím, co se v Náhorním Karabachu děje, svět zavírá oči? Proč média mlčí?

Umění se vyvíjí od primitivnějšího k dokonalejšímu. Historická literatura a obrazy jsou přesným zrcadlem doby, ve které vznikly. A jakým mýtům o umění věříte vy? V 41. dílu podcastu Středověk (jinak) trvá kunsthistorik Ivan Foletti a archeolog Jiří Macháček rozbíjejí velmi rozšířené, ale často zcela zcestné představy o vývoji lidské civilizace a její vizuální kultury.

Zakladatel dějin umění v Brně, odborník na architekturu raného novověku, ale také nejvěrnější fanoušek Zbrojovky Brno a především historik umění, jehož intelektuální záběr několikanásobně přesahuje jeho specializaci. To všechno je profesor Jiří Kroupa, host 40. dílu podcastu Středověk (jinak) trvá.

Vyrobilo Centrum raně středověkých studií při Semináři dějin umění Masarykovy univerzity.

Dokonce i v současném globalizovaném světě stále ještě existují místa, která jsou masovým turismem zcela nezasažená. A v nich poklady, které je oku běžného smrtelníka zapovězeno spatřit. Jakkoliv fantaskně to může znít, přesně takovým místem je Svanetie. Gruzínský region, před (agresivními) výdobytky západní civilizace důkladně střežený hradbou vysokých hor, ale i prastarými rodinnými klany, které si po staletí předávají klíče od svých kostelů a chrání klenoty skryté uvnitř.

Používají křesťané pohanské nádobí? Co dělají pohanské motivy na křesťanských liturgických nádobách v 7. století? Přechod mezi antikou a středověkem, mezi pohanstvím a křesťanstvím, je pravděpodobně mnohem pozvolnější, než by se mohlo zdát z učebnic dějepisu. Své o tom ví náš dnešní host, Athanasios Sideris, archeolog specializující se na antické tepané předměty.