Speciální díl podcastu Středověk (jinak) trvá byl natáčen v prostorách brněnského Knihkupectví Barvič & Novotný na ulici Česká. Historik umění Ivana Folettiho a archeolog Jiří Macháček si budou povídat o knize Zápisky z cest 4: Jižní Kavkaz. Ta obsahuje články studentů brněnského Semináře dějin umění, kteří vycestovali za krásami Jižního Kavkazu, do Arménie, Gruzie a na území dnešního Turecka.

Speciální díl podcastu Středověk (jinak) trvá byl natáčen v prostorách brněnského Knihkupectví Barvič & Novotný na ulici Česká. Historik umění Ivana Folettiho a archeolog Jiří Macháček si budou povídat o knize Zápisky z cest 4: Jižní Kavkaz. Ta obsahuje články studentů brněnského Semináře dějin umění, kteří vycestovali za krásami Jižního Kavkazu, do Arménie, Gruzie a na území dnešního Turecka.

V údolí nedaleko Tišnova bylo ve 13. století založeno opatství Porta coeli, v překladu „brána nebes“. Opatství, které obklopovaly zalesněné kopce Vysočiny, skutečně dostálo svému jménu. Podobně jako další kostely a kláštery totiž představovalo bezpečné útočiště pro tělo i duši uprostřed temné, divoké krajiny. Do jaké míry přemýšleli středověcí stavebníci o synergii krajiny a architektury? Proč je třeba vyrazit při studiu středověkých staveb „do terénu“? A kdy se v našem vnímání zrodilo kategorické rozlišování mezi světským a posvátným?

Poslechněte si osmnáctý díl podcastu Středověk (jinak) trvá s historikem umění Ivanem Folettim a archeologem Jiřím Macháčkem. Pánové si tentokrát do pořadu pozvali archeoložku Věru Klontza, která popisuje svůj zážitek z archeologických vykopávek na Krétě. Vyrobilo Centrum raně středověkých studií při Semináři dějin umění Masarykovy univerzity.

V roce 1954 byla v reakci na druhou světovou válku uzavřena takzvaná Haagská úmluva, která v případě budoucích ozbrojených konfliktů zavazuje k ochraně kulturního dědictví. S úmyslným ničením památek se ale napříč moderními dějinami setkáváme i mimo otevřené konflikty: jedním z nejvíce postižených regionů je v tomto ohledu patrně jižní Kavkaz. Z jakých důvodů se památky stávají terčem útoků? Mají historické stavby hodnotu jen pro archeology a kunsthistoriky, nebo s jejich ztrátou mizí kus každého z nás?

V polovině 13. století sahala Mongolská říše až k hranicím dnešní Evropy. Pro křesťany i muslimy, mezi kterými se táhly vleklé spory ve Svaté zemi, představovali Mongolové zprvu hrozbu, posléze však cenné potenciální spojence – i proto začali do Asie vysílat diplomatické a náboženské misie. Jak probíhala vzájemná komunikace?Jak mongolští chánové nahlíželi na dary evropských panovníků? A proč někteří křesťané odmítali pít kobylí mléko? Které náboženství nakonec u Mongolů zvítězilo?

Patří památky výhradně minulosti? Je možné středověké artefakty vnímat jako svědectví „doby temna“, nebo nám naopak dávají poznat pestrost okolního světa? A co nám mohou říci o dnešním světě tady a teď? Jak dochází k manipulaci s dějinami a mají humanitní a společenské vědy šanci obstát v moderní, hypertechnologické společnosti? Nejen tyto, ale i další otázky představí historik umění Ivan Foletti a archeolog Jiří Macháček v novém podcastu Centra raně středověkých studií.

Jaký měla literatura dopad na středověkou společnost? A jak tomu bylo v Byzantské říši? Jakými metodami lze přistoupit ke studiu středověké literatury a v čem spočívají rozdíly mezi klasickou, středověkou a moderní řečtinou? Do jaké míry dokázalo středověké publikum porozumět psanému textu a může být středověký epos poutavou četbou pro publikum dnešní? Hostem Jiřího Macháčka a Ivana Folettiho byla tentokrát filoložka, byzantoložka a překladatelka Markéta Kulhánková, která působí na Slovanském ústavu AV ČR a na Masarykově univerzitě.

Patří památky výhradně minulosti? Je možné středověké artefakty vnímat jako svědectví „doby temna“, nebo nám naopak dávají poznat pestrost okolního světa? A co nám mohou říci o dnešním světě tady a teď? Jak dochází k manipulaci s dějinami a mají humanitní a společenské vědy šanci obstát v moderní, hypertechnologické společnosti? Nejen tyto, ale i další otázky představí historik umění Ivan Foletti a archeolog Jiří Macháček v novém podcastu Centra raně středověkých studií.

Přestože Řím a Moskvu dělí tisíce kilometrů, ve dvacátých letech 16. století píše pskovský mnich Filofeus, že právě Moskva je „třetím Římem“. Řím a Konstantinopol, bývalá epicentra křesťanské věrouky, se z jeho pohledu odklonila od pravé víry, nebo byla v té době pod nadvládou osmanských Turků. Rodící se Ruské carství tak mělo být poslední baštou pravých, pravoslavných křesťanů a symbolickým dědicem Římské říše, která byla od nepaměti spojená se zárukou křesťanských hodnot.