Vysokoškolské systémy Česka a Slovenska mají z historických důvodů mnoho společných rysů. Po rozdělení Československa v roce 1992 se vydaly každý svým směrem. Jozef Hvorecký komentuje navrhovanou novelu slovenského zákona č. 131/2002 Z.z. o vysokých školách, která zavádí čtyři různé kategorie profesorů.

Na mnoha českých fakultách se klaní h-indexu jako posvátné krávě. Touto chatrnou berličkou si nejvíce pomáhají tam, kde si ohledně kvalitní vědy nejsou jisti v kramflecích, kde se dá bez uzardění vydávat i chabý výzkum za špičkový a jedinečný a kde si akademici navzájem moc nedůvěřují.

Právě jsem dočetl studii Jana Kouckého a Aleše Bartuška (dále jen „autoři“) Bohatství v rozmanitosti: Profily veřejných vysokých škol a fakult v ČR 2016 (dále jen „studie“) vydanou Střediskem vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Výsledky studie jsou pozitivní: všude bohatství a rozmanitost. Tak to ale není, stav našich univerzit není dobrý a málo se přibližuje stavu normálnímu v civilizovaných zemích.

Jmenuje se Anna O. Szust, přechýleně Anna O. Szustová. Je to Polka. Působí jako docentka na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani; na tamní katedře filozofie se věnuje dějinám vědy. Napsala spoustu článků otištěných v odborných časopisech a kapitol v knížkách, přičemž jejich kompletní výčet uvedla v profesním životopise na serveru Academia. edu, na jakémsi akademickém Facebooku. Milá, seriózní, černovlasá docentka. S jedinou vadou. Anna O. Szust neexistuje.

V pondělí 3. 4. se na webové stránce Nejvyššího kontrolního úřadu objevila tisková zpráva s razantním názvem Grantová agentura ČR nepodporovala větší provázanost výzkumu a praxe. Podle závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu nepodporovala Grantová agentura České republiky (GA ČR) v letech 2011-2015 oblasti výzkumu s největším potenciálem pro praktické využití a větší propojení základního a aplikovaného výzkumu.

Úspěch. Mezi třicítkou vědeckých záměrů, jež mají zajistit „týmování“ výkonnostně slabších zemí s těmi silnějšími, je hned šest projektů řízených z Česka. Zaměří se na rostlinnou biologii, robotiku, mikroskopii, nanotechnologie, fotoniku a zdraví.

Ve středečních Lidovkách (5.4. 2017) vyšlo mé kratinké bilancování více než tříletého působení současné vlády v oblasti výzkumu a vývoje (VaV). Moc pochvalné není. Do rozsahu 1500 znaků se mi vešlo jen telegrafické shrnutí. Zde mám prostoru kolik chci, lépe řečeno, kolik pozornost čtenářů snese, takže stručnou bilanci z Lidovek (níže tučně - v původní podobě zaslané redakci) zde trochu rozvinu.

Ministerstvo školství hodlá podpořit „excelentní výzkum“. Už se ale objevuje kritika, zda jej zvolená hodnoticí kritéria odhalí. O peníze soutěží 130 vědeckých projektů za 42 miliard.

Jsou na stopě léčivých látek proti Parkinsonově nemoci či rakovině prsu. Dívají se do hlubin kosmu. Vylepšují už tak skoro zázračný materiál grafen, aby plnil úkoly v medicíně nebo elektronice. Vyvíjejí nanotrubičky využitelné pro solární panely. Anebo se zaobírají těmi nejefektivnějšími právními systémy či zkratkovitým lidským rozhodováním. Evropská výzkumná rada podporuje ty nejlepší vědce. Za dekádu ale šlo do Česka pouze 25 jejích grantů.

Čemu mnozí vůbec nevěřili, stalo se skutkem; v polovině března se objevil návrh nového zákona o podpoře výzkumu vývoje a inovací v paragrafovém znění (č.j. 7448/2017-OMP). Dokument je nyní předložen v meziresortním připomínkovém řízení, na jeho rozsáhlejší analýzu bude ještě čas. V tento moment se omezím na glosu ke dvěma základním parametrům návrhu: k jeho předpokládané účinnosti a postupu zavádění.