Seriál věnovaný událostem roku 1942 uzavřeme bonusovým rozhovorem s historikem Vojtěchem Kynclem. Věnuje se období protektorátu a speciálně činnosti výsadku Silver A v Pardubicích a okolí, obci Ležáky nebo Lidicím.

Českým veřejným prostorem se i desítky let po válce vznáší pojem kolaborant. Sáhnou po něm s chutí všichni, zleva i zprava, protože funguje jako emoční nálepka, kterou označíme protivníka a nemusíme se vysilovat racionální argumentací. Jaké podoby ale měla česká kolaborace?

Když v září 1941 přijel Heydrich do Prahy, Češi jej vlastně neznali. Ale známe ho dnes? Víme, koho vlastně Gabčík s Kubišem zneškodnili? „Jen“ vraha českého národa nebo strůjce holocaustu, superšpiona, ředitele Interpolu a muže pro Třetí říši více než podstatného? O tom bude další díl seriálu o roku 1942.

Květnové oslavy 80 let od útoku na Reinharda Heydricha budou v květnu letošního roku masivně připomínány. V sérii čtyř dílů se tedy Přepište dějiny zaměří na různé aspekty roku 1942. V první části se podíváme na dění na západní, východní i africké frontě, i na roli Slováků nebo Rakušanů v dané době, tolik nepodobné té naší.

Autorka bestselleru Šikmý kostel, Karin Lednická, vydala útlou knížku připomínající životickou tragédii z roku 1944. Ideální příležitost, aby se autoři podcastu Přepište dějiny vydali na místo činu a v památníku v Životicích o knize i dávných událostech hovořili přímo s autorkou

Tento díl podcastu Přepište dějiny vznikl v autě na D1 cestou do Ostravy. Řeč se stočila k tomu, že s oblibou dnes srovnáváme svou desítky let starou zkušenost s brežněvovským Sovětským svazem s dnešním děním na Ukrajině. Putin přitom jen pokračuje ve svém roky zavedeném scénáři, který si postupně zkouší na mnoha sousedech. Čeho se tolik bojí a proč?

Nový díl podcastu Přepište dějiny vznikl v ostravském Centru Pant za účasti publika. A tak není divu, že tématem jsou hlavně klišé spojená s Ostravou a Ostravskem. Je Ostrava opravdu rudá? A jak se měnil fenomén horníka? Je to region razovitý? A má budoucnost?

Kolem války na Ukrajině zaznělo veřejně hned několik asociací na Španělskou občanskou válku - mezinárodní brigády, u Madridu se bojuje za Prahu. Takže je čas se podívat, v čem a proč je to vedle a doufat, že ty příměry nebudou sedět v tom, jak to tehdy dopadlo. Což většinou autoři těchto srovnání poněkud nedomysleli.

Chvílemi to dnes vypadá, že v Česku jsme odhodlaní bojovat nevídaným způsobem. Jak to vlastně máme s poměrem k armádě? Adorujeme válečné výsadkáře, ctíme legionáře, ale většinou jsme zažili spíš komunistické lampasáky. Proč si víc nevážíme vojáků z našich moderních misí?

Srovnávání dnešního vládce Kremlu s jeho předchůdci běží na plné obrátky. Chce být Putin jako Stalin nebo jako Brežněv a dopadne jako Chruščov? A má s nimi vůbec něco společného? Jak jsme vnímali prvního muže SSSR a Ruska v minulosti?